Dlouho jsem si nebyla zaplavat v akvárku se žraloky, takže jsem teď trochu mimo. Na druhou stranu pořád bylo co dělat a když už nebylo, tak jsem odpadla během několika málo vteřin, což mi znemožňovalo v posledních dnech něčím přispět sem, do mojí malé vitríny.
Učím se novým věcem. Překvapivě - to jde rychle a snadno. Obvykle totiž nemám ráda změny. Moje schémata, ač trochu zrezivělá používáním, měla pěkně pevnou konstrukci. Zpětně si uvědomuju, že mi možná pomáhala "přežít den" mnohem víc, než jsem si byla ochotná připustit. Teď se samovolně uvolňují šrouby a dýchám volněji. Co na tom, že mi to momentální návštěvník průdušek dělá o něco těžší.
Takže šrouby vesele padaj na zem a vydávaj zvonivej zvuk smíchu, co nejde popsat, jen procítit. S vyhlídkami jako od Dickense jen tak na volné noze stavím něco nového. Ne pevně, protože chci dýchat i za cenu nejistoty. Zvykla jsem si například na kafe přímo z Nebes. A to přitom kafe vůbec nepiju.
V uších mi ještě hraje hudba z klubu Jamese Bonda. Ta barmanka s fialovým proužkem ve vlasech měla něco do sebe. Ale to nic nemění na těch 85% mé heterosexuální orientace, která se teď plně soustředí na svůj objekt nevídané lásky. Protože jedině s ním mi připadá, že všechno chutná sladce jak jahodovej Cider. A to je, troufám si říct, u mě - jako Váhy věcně na pochybách - fakt síla. Bublinky všech cider-dnů a nocí mi stoupaj do hlavy a zrychlujou tep (jako kdyby tam snad byl alkohol!...ale podle síly emocí spíš solidní dávka DMT). Jenže ve skutečnosti je to "jen" chuť jeho rtů, která je návykovější než jakákoliv droga.
První lekce v autoškole dopadla na výbornou (a teď nehodnotím svůj výkon).
Není co dodat. Těším se na místnost plnou barevnejch balónků. A na holčičku, co bude mít Dračí oči čímsi připomínající Fénixe.
Ale pšššt, to já jen megalomansky hledím do budoucnosti a plkám z lásky.
Letím pod peřinu.