Ty čtvrtky, to je vážně divná věc. Abych vám pravdu řekla, jsem teď tochu jako na houpačce. (Pokud vás to u téhle věty přestalo zajímat, chápu vás a doporučuju nepokračovat v četbě.) Každý den mění základy všeho, na čem tak úpěnlivě pracujeme; každý den jako kdybychom
začínali znova od úplného začátku. Máme v ruce jiná esa, ale pokaždé si připadáme o něco bezmocnější než v předchozím dnu. Milionkrát začínat a vědět, že je to možná všechno k ničemu.
začínali znova od úplného začátku. Máme v ruce jiná esa, ale pokaždé si připadáme o něco bezmocnější než v předchozím dnu. Milionkrát začínat a vědět, že je to možná všechno k ničemu.
O to víc obdivuji lidi, kteří tu vedle mě stojí. Jen kvůli několika slovům, kterými se to odstartovalo - tak nějak omylem, nevědomě. Jsou to oni, kterým jsem dala důvěru. Spojuje nás něco nového, vznikl zcela nový obsah společného vědomí. Začínají vznikat první hlášky, kterým zase rozumí jen zasvěcení; připadá mi to, jako kdybych zase spadla do toho napůl utajeného světa, i když teď tam spíš cíleně jdu než dobrovolně padám a navíc s úplně jinými sny. Jsme už dospělejší, rozumnější, vážnější. Bojíme se o něco víc, ale přesto nejsme ještě tak zkažení, abychom se tvářili, že nic nevidíme. Je to hrozně milé zjištění, že je tu ještě pořád někdo, kdo chce věřit.
Nakonec jsem vlastně ráda, že jsem toho součástí, i když nevím, jestli tyhle snahy k něčemu budou. Ještě pořád mám tak nějak chuť bojovat kvůli ideálům a osobnímu pocitu ze sebe samé. Ne proto, abych si jednou řekla, že jsme byli odvážní. Ale proto, abych věděla, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách a nenechali se odradit nikým, kdo nám místo pomoci radil, abychom se stali TUPÝMI OVCEMI.
Ostatně, tenhle malý vznikající svět plný vlastního smíchu, překvapení, rozhovorů a plánování, tohle malé nové plné života uprostřed něčeho stereotypního, to je to, co mi dává sílu jít dál. A každé ráno vstávám s myšlenkou, že třeba něco změníme. Ještě nechci být přesvědčená o tom, že jen věřit zkrátka nestačí. Víra je ta největší hnací síla; ta, která udržuje naše tempo, která určuje náš směr, která nás utvrzuje v našich morálních hodnotách. Možná už zanedlouho budeme mít na tvářích ty nejzářivější ze všech zářivých úsměvů, možná sem za pár chvil budu psát o svém dalším velkém zklamání. Do té doby mě ale prosím nesuďte. Kdo totiž nevyužije svojí šanci, bude ještě hořce litovat.