Na sklonku léta jsou motýli o něco krásnější než obvykle, víš. A nejen ti motýli. Horká festivalová krása dozrála; už nepálí, jen sálá teplem. Jemně hřeje někde u srdce. Je naprosto plná a právě teď je ta chvíle, kdy začíná ubývat v množství, ale nabírat na intenzitě. Slunce v ranní zamžený Praze je k nesnesení krásný, lavičky vábí víc, poslední vosy prozkoumávaj dna kelímků od piva. Díváš se k obloze, pohled ti slzí totální únavou, ale uvnitř víš, že víc energie než teď jsi nikdy neměla.
Chceš se pořád dívat, oči držíš násilím otevřené. Chceš tu takhle zůstat, natáhnout ten okamžik na maximum. Všechno trochu polevilo s posledním letním výdechem, všechno se právě vměšuje do prvního nádechu podzimu. A jak nabíráš kyslík do plic, cítíš známou voňavku, spadaný listí, Prahu, něčím nasládlý vzduch, lidskou kůži, prach a sny.
Sleduješ, jak prší kaštany s vědomím, že ten nejlepší pocit přichází vždycky až potom.
Sleduješ, jak prší kaštany s vědomím, že ten nejlepší pocit přichází vždycky až potom.
Potom, když tě pohladí po tváři a ty neucukneš. Když tě poprvé políbí a tihle krásní podzimní motýli ti lítají v břiše. Potom, když řekneš "miluju tě" a připadá ti to tak přirozené jako dýchání. Potom, co ho poprvé pozveš dál. Potom, co řekneš ano.
Jen pár kroků tím správným směrem. Pár kroků z jedné strany na druhou, z té děsivě prázdné místnosti sem. Do podzimu, do téhle chvíle…do lásky po hlavě.
A pokaždý, když se ti zasteskne, se budeš vracet sem.
Víš že pro mně je na podzimu nejhezčí jak umí být barevný? Jak ty jeho barvy ze dne na den zazáří. Šouráš se létem a máš pocit, že motýli se někam schovali, že ta modrá je nějaká šedivá a v té zelené je moc žluté. Unavený si sedneš na břehu Styxu, ale když vstaneš abys šel dál, ocitneš se v Rajské zahradě, slyšíš smích Fénixe a jeho oči tě vábí k tanci. Ani nestačíš sledovat jak rychle si Září přebralo žezlo své vlády. Když je ti dobře, dny utíkají jak splašený koně . Léto se táhlo jako by bylo nekonečný a podzim? Ani nestačíš uhýbat padajícím kaštanům. Věncem korunovaná krása ti tančí před očima a ty si uvědomuješ, jak zbožnuješ to křehké tajemství podzimu. Podzim má prostě neopakovatelné kouzlo. I já říkám podzimu: "Ano,pojď blíž"