close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Pár cynismů.

16. září 2009 v 11:04 |  Pohled zpátky
Dnešek by nemusel přijít. Jak dokonale snadné gesto - škrtnout kolonku v kalendáři; jednoduše zahodit tenhle den, předstírat, že vůbec nepřišel (ani neměl přijít) a nechat život běžet si nerušně dál svým obyčejným uspěchaným tempem. Tak proč to nemůžu udělat? Byl to - dnes - opravdu výkon; tak dobrých adeptů na Nejhorší den v životě mám ve sbírce dost málo. Snad je tenhle dojem z dneška jen umocněný faktem, že se ho všichni jaksi násilně snažili proměnit v pravý opak. V něco výjimečného, hezkého, slavnostního. Kvůli mně…ach, ti lidi jsou zlatí. Ta snaha je hezká, děkuju. Ale dnes…
Zrušila bych slavení narozenin, vážně. Teď se tomu třeba smějete, nebo si říkáte, že to píšu
v jakémsi afektu, ale pravda je, že nechci být SEDMNÁCTILETÁ. Už je to moc. Víte, tenkrát ve čtrnácti, když jsme směli všechno a celému světu ukazovali, co dokážeme, tenkrát to zkrátka nemělo chybu. Ani jedinou. Celé dny jsme se smáli, moc jsme pili, kouřili a …ehm, prožívali věci, které bych svému dítěti v takovém věku určitě nedovolila (proto by se rodiče na některé věci zkrátka neměli ptát).
Hloupý nápad, slavit další zabitý rok. Hlavně teď, v tuhle nevhodnou chvíli. Přání, která mi
připomenou to, na co jsem chtěla zapomenout…a pak přání, která nepřišla, i když jsem dostala slib. Nevadí, prostě to jen zabolí. Tři ze tří školních testů se nepovedly, dostala jsem francouzský polibek od nejlepší kamarádky (jediné plus dne) a pak….dort od mámy, vstupenka na koncert, drobnůstky od sestřičky. Rodinná večeře, slzičky, slzy, pláč, křik…prostě bych zrušila narozeniny! Kamarádky to nechápou, chápu je - nechtějí to chápat. Tak nic, to se prostě nepovedlo. Dneska už je díkybohu po všem, akorát jsem o rok starší. Tomu se říká na hovno nálada. Koneckonců, je na to ideální období, ne? Podzim. Jakmile se člověku někde objeví jen skulinka času, deprese si toho všimne sama a hned nakluše v plné parádě. Jen je trochu trapas, že mě to ještě pořád překvapuje; soudružka deprese je holt vtipná holka. Ajéje, že by se mi sem zase vloudil cynismus? Tak - stane se. Odpusťte mi to alespoň protentokrát.

P.S.: A jaké číslo dostane člověk, který vynásobí dvěma můj nynější věk? Dostane číslo, které značí nepatřičnou lásku. Že by další z milionu narážek na něco, v čem se pořád topím? Né, ani trošičku. (Ironie, oukej?) Tak pardon, já už radši končím. Mám dost (- ale jednoho panáka si ještě dám-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama