close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Parodie na letní románek

16. září 2009 v 10:56 |  Pohled zpátky
Jsi milej, já vím.
Není to ode mě ani trochu fér. Ale ty přeci stejně nejsi ten typ na vážný vztah, ne?
Aspoň se tak netváříš.
Takže - to nemusíš vědět.
Jsi jen někdo, kdo mi pomáhá od samoty. Někdo, kdo mi zkracuje čekání na odpověď mé skutečné lásky.
Tak krásně mladý, zmatený, usměvavý.
Hezky líbáš, občasně mě hladíš, posloucháš mé problémy a svěřuješ se mi s těmi tvými….jen kdybys věděl, jak dočasné to všechno je.
Jen kdybys věděl, že by stačila jediná SMS od jiného, abych se tohohle vzdala. Vzdala bych se toho bez váhání. Měla bych výčitky? Nemám je náhodou už teď?
"Z hlediska věčnosti docela vtipné"
Na spoustě věcech už teď přestalo záležet. Co taky s předstíranou morálkou? A zdrženlivostí? A s tím vším ostatním, co jsem se v sobě snažila udržet?....nemělo to smysl ani tenkrát - teď je to ještě nesmyslnější.
Asi tě trochu lituju - že jsi narazil na holku, která s sebou táhne tolik problémů, komplexů, depresí. Na druhou stranu vím, že až toho na tebe bude moc, odejdeš. (A netrápí mě to. Necítím nic, když si tohle uvědomím.) Nechám tě odejít.
Takže jsem špatná? Jsem špatná, když chci trochu falešného štěstí? Když se chci tvářit, že jsem obyčejná, veselá, zakoukaná? …vlastně by na tom nemuselo tak záležet. Nemusela bych nad tím přemýšlet. Spousta lidí nad tím nepřemýšlí, spousta lidí tak žije.
Jako kdybych podváděla svou skutečnou lásku….s tebou, s takovým - a promiň mi to oslovení - cápkem. Máš skoro stejné oči jako on. Když se podívám zblízka, nevidím tebe, ale jeho…. Toho zakázaného; toho, kdo mě opustil…je to už TAK dávno. Vkrádá se do pohledu tobě - tomu klučinovi, který neví, že pokaždé, když se mu podívám do očí, myslím na jiného. Jak jsem řekla, nemusíš to přeci vědět. Říkáš, že mám hluboký pohled…..aby ne. Je v něm tolik věcí a ty je naštěstí neumíš přečíst.
Chtěla bych, abys ve mně vyvolával trochu strachu a respektu, ale vím, že se to nestane. Jiná by to tak cítila - protože jsi někdo o dost starší. Ale mně připadáš mladý….a chvílemi víc vyplašený, než já sama. Promiň, tebe nehledám. Nikdy jsem nehledala… I když máš dvakrát tolik zkušeností - se vším. I když jsi někdo, kdo si zaslouží i víc, než jenom mě…i přesto, jsem dnes s tebou a ne s tím, s kým bych doopravdy chtěla být. I přesto tě nechám se přiblížit, i když to nemyslím upřímně. Konzumní způsob cítění.
Myslela jsem si, že jsem se naučila žít bez něj. Ale tak to není, ty jsi toho živoucím důkazem. Stal ses náhradou, obstojnou dočasnou náhradou….a přítelem. Ale nic jiného tam není. Zní to odporně, když to takhle řeknu, že?
Asi je to zvykem. Vědomím. Smířením. Ale každopádně je to v mně, ne v tobě. Vím, že bych tě nedokázala milovat. Nedokázala bych se do tebe ani chvilkově zbláznit. V srdci mám už dávno plno, i když si tam toho dotyčného držím zbytečně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama