close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Pláž

16. září 2009 v 17:28 |  Pohled zpátky
Pot, smích a flirt v oparu prázdnin - to vše a nic a ještě mnohem víc obklopovalo jejich snědá těla v jednom večeru.
Dívenky v jejichž dětských rysech se teprve nepatrně projevovala ženskost; téměř chlapecké boky a malá ňadra hrdě ukrytá v plavkách; měly do polodlouhých vlasů vpletenou vůni skořice a kůži jemně slanou; v očích se jim ještě zračila ta prchavá sladká dětskost, která užuž vystrkovala první růžky puberty a chuti po rebelii.
A spolu s nimi i pár cizích kluků, o něco více uvědomělých a rozbouřených; s rozcuchanými vlasy, v kraťasech a s řeckým přízvukem. Rozuměli si každé druhé slovo, ale vlastně na tom nezáleželo.
Večer se zase zlomil v půlnoc. Volejbal skončil. Ony i oni se vypravili do svých dočasných prázdninových domovů s příslibem dalšího večera.
"Jděte napřed, zapomněla jsem si žabky!" křikla ještě, když se vracela zpátky na okraj pláže, kde se pevnina měnila v moře.
"Nojo, tak nás doběhni!" odpověděl zase jiný jemný hlas a jejich dívčí siluety se brzy ztratily ve tmě.
Nohama líně brouzdala v písku a hledala červené pěnové botky, které si předtím někam odložila. Slaná omamná noc ji dělala malátnou; voda střídavě šeptala a tichla, jak se přes břeh převalovaly vlny.
A pak přišla -
ta jediná hloupá vteřina, která rozhodla o všem budoucím, o všech následujících dnech i rocích; tak příšerně důležitá, roztřesená vteřina, ve které se všechno zvrhlo. Ta vteřina, v níž se shýbala pro právě nalezené pantofle a pak už cítila jen prudký náraz a to, že padá na zem, že je něco špatně, že do ní někdo strčil a ona se příšerně lekla.
V dalším záchvěvu, ve kterém si chtěla oddechnout, si uvědomila, že to nebyla náhoda a že ji ten někdo zalehnul, protože cítila skoro mužskou váhu; jak ji dusila, jak ji nechala klesnout do písku, který jí řezal do odhalené vlhké kůže; a slyšela dech někoho, v kom poznala jednoho z těch řeckých kluků a pak jeho ruce - a panebože! Vystrašená, k smrti vyplašená, osamělá, úplně sama, bezbranná, malá, ani z poloviny žena - a jeho ruce se hrubě, bezcitně, násilně dotýkaly jejích horkých slabin; chtělo se jí plakat a zvracet a omdlít a....
"Pomoc!" zakřičela zoufale, zajíkala se, po tvářích jí bezděčně tekly slzy a v očích měla čistou hrůzu. Chtěl všechno, co mu třináctiletá dívka mohla dát. Vršek plavek roztrhnul a ona cítila, jak zrychleně dýchá, jak je odporně vzrušený, těžký, zpocený "Po..pomoc!" volala znova, už v pláči, beznadějně; cítila, jak se jí snaží stáhnout spodní díl plavek; cítila jak jí buší srdce a snažila se chvíli se prát, kopat, cokoli, ale byl příliš těžký a silný, než aby se mohla vůbec pořádně pohnout; gumička u kalhotek praskla pod jeho nechutnou zvířecí touhou a ta malá, modrooká dívenka měla zranitelně roztažené nohy a nemohla s nimi pohnout a -
...najednou všechno ustalo. Další vteřina, během níž zmizela jeho váha i jeho hnusné ruce. Ozvalo se zaskučení. Srdce jí tlouklo jako o závod. Byl tam někdo další. Slyšela, jak se rvou a křičí a po chvíli k ní přišel ten neznámý zachránce. "Jsi v pořádku?"
Ležela tam ještě pořád uslzelá, kůži rozpálenou pískem, rozechvělé rty a oči napůl tak dětsky nechápavé a napůl uvědomělé; nohy křečovitě držela u sebe, cukala sebou, lapala po dechu. Nedokázala si to ani plně uvědomit. Jen se podvědomě choulila do pevného klubíčka.
Nečekal na odpověď a po chvíli jí pomohl se zvednout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama