Pravdu nemůžeš vychovat. Nakonec přijde vždycky v nejmíň vhodnou chvíli, bez zaklepání, a představí se ti způsobem, jenž je snad téměř neodpustitelný. Neptá se, jestli smí a nenechá tě se hádat o právo, kdepak. Ani jí nezajímá, že ji nechceš. Neodpovídá na tvé úpěnlivé otázky a nedává ti na výběr. Zůstane už taková (protože ji takovou ve skrytu duše možná chceš?) Prostě tu najednou je. Úplně nahá. O kolik líp by ti nakonec bylo, kdyby ses jednou dokázal vykašlat na pravidla a vyslechl ji?
Tak jsem se svlékla donaha a přišla tě políbit na práh tvého bytu (v naprosto nevhodnou chvíli), abych ti ukázala, že tu ještě pořád jsem. Nenech mě tu stát, nebo umřu chladem.