Šípková růženko, prospala jsi svou šanci, nebo ji už brzy prospíš. Všechno je totiž jen na jeden pokus. Víš to sama, že děláš něco, co nechceš. Přestala jsi žít, abys mohla měnit; přestala's cítit, abys mohla vychovat a být vychována. Uzavřela ses do svého němého světa a spíš. Zavíráš oči tam, kde bys našla jen bolestivou scénu. Každá má svého prince a každá chce někdy mít aspoň pár minut pro svou komnatu ve věži. Jak dlouho člověk může spoléhat na vymyšlené eso v rukávu? Nemůžeš mít dvě role, nemůžeš se prosekat houštím, aby ses vysvobodila!
"Jsou věci, které bych měla zvládnout sama," říkáš . Přiznat si, že to nezvládáš, není tak těžké. Přiznat to ostatním - je těžší. Pro vlastní ješitnost táhneš víc, než můžeš unést. Abys nezklamala; abys měla pocit, že můžeš alespoň z části uspokojit jejich nevyřčená očekávání. Pořád hledáš nové, abys mohla pokračovat, protože až jednou nebude co zachráňovat,
budeš si muset přiznat, že potřebuješ, aby někdo zachránil tebe.
budeš si muset přiznat, že potřebuješ, aby někdo zachránil tebe.
Koukáš osamoceně ze své komnaty a zároveň se spatřuješ, jak se ženeš dopředu prosekávajíc se růžemi.