close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Sen noci svatojánské

16. září 2009 v 10:55 |  Pohled zpátky
Půlnočním metrem v matčině kabátu a koktejlkách. S hezkou manikúrou, utahaným make-upem, řetízkem na zápěstí. Opřená o zábradlí a jednu nohu nenápadně vysvlečenou z nepohodlné dámské lodičky. Smutkem těžknoucí koutky červerných rtů. Hlad v očích; trochu mžitky, trochu přání. Doznívající vzpomínka polibku, vyprchávající parfém, všechno tak nějak "končící". Nepohnout se, nepřemýšlet, necítit.
Pět dlouhých let - a znamenají tak strašně málo. Stačilo by pět minut a cítila by k němu totéž. Jak to popsat? Kouzelné, zpočátku zmatené, napůl nepřiznané, občasně děsivé, několikrát složité, jednou tak důvěrné, že by to nikdy jiný nepochopil správně. Spojení dvou lidí způsobem, který údajně neexistuje.
Jen ona a on.

Ti dva v parku. Káva, konec léta, spousta myšlenek, polobotky od bláta.
Ti dva daleko od sebe. Obálky, přezdívky, úhledné písmo, vůně dopisního papíru.
Ti dva v restauraci. Zlaté půlitry, mastné jídlo, smích, vedro, stejný pocit jako vždycky.
Ti dva doma. Měkké křeslo, sáčkový čaj, hromada problémů (a jizev).
….a v nejčerstvější vzpomínce ti dva na mostě. Chardonnay z plastového kelímku, jeho ruka kolem jejího pasu, hezká slova, poloskutečnost. Teplý pocit u srdce, obrázek jak ze staré knížky.
Těch kotrmelců, co je potkalo, než došli až sem…k tomu mostu. K tomu večeru. K tomu citu - tedy ne k němu, ale k jeho přiznání, uvědomění, znovupochopení. Někdy člověk váží dlouhou cestu a na konci má pocit, že to bylo jen proto, aby zjistil, že se rozhodl špatně. Ale i to se stává; i to je svým způsobem dobře.
Trocha vzájemného přiznaného obdivu a trocha přiznaných zakázaných myšlenek.

Půlnočním metrem v matčině kabátu a koktejlkách. Další večer s jeho gentlemanskými gesty a jejím princeznovským úsměvem. Až jednou půjde městem a potká ho/ až jednou půjde městem a potká ji… až se potkají, snad ještě budou vědět, kým byli. Nebo ještě lépe - snad zůstanou těmi, kterými byli, když jim táhlo na sedmnáct. Přála by si, aby to tak bylo. A přesto se bála, že je to jen další naivita, která jednou skončí, stejně jako všechny ty předchozí.
Banální cit, tahle ŠÉMA, tenhle - jak ho jednou nazval - "přerod mezi přátelstvím a láskou". Kdyby řekla, že jde jen o pár chemických rovnic, neodpustil by se rýpanec; roztomile rozhořčen tím, že ona srovnává tak poetický vztah s něčím tak odporným jako je chemie.
Půlnočním metrem v matčině kabátu a……tady by už měl být konec. Raději nezáleží na tom, kým by mohli být. Nezáleží na tom, co si občasně myslí ona. Některé věci se nevyslovují, s některými pravidly se nedá pohnout. Je to tak správné. Je to tak hezké. Je to občasně NÁDHÉRNÉ. Ale…
______________________________________________________________
…tak až se jednou potkáme, řeknu ti to. Řeknu ti to, když to budeš stále ty. Když budeš vědět, kdo jsem já. (A když to budeš vědět stále stejným způsobem, jako teď.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama