close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Už nic víc

16. září 2009 v 12:08 |  Pohled zpátky
Čekali jsme trochu víc, možná jiskru, dodržení slibu, happyend. Ano, protože přesně tohle vždycky trochu očekáváme a je jedno, kolik pesimismu se nám vloudí do plánů. A proč se to pokaždé někde zvrtne a pokazí? Proč v jednu chvíli sedíš v hospodě a máš pocit, že jsi dokonale šťastná a v další chvíli se rozhlédneš, všude opilost, moc drsné vtipy, moc šílené pohledy, moc hluku, někdo blije za domem, někdo tiše sedí v rohu, někdo byl právě zraněn a někdo další si o tobě myslí jen to nejhorší? A ty to všechno vidíš, ačkoliv si nedokážeš připustit, že jsi schopná to vnímat; vidíš to, i když se ti trochu motá hlava a všude kolem je kouř.
Ten večer se rychle vytratí a kouzlo se mění v neštěstí, protože nikdy nevíš, kdy máš vlastně dost. Nikdo z nás to neví. Se staniolem, na lavičce, doutníky, další prázdnou lahví, v zimě a snad i vlezlým pocitem, že už bys to měla zvládnout víc dospěle.
Pomejdanová deprese, to jsou dvě slova, co přesně vystihujou momentální zhnusení z těch několika předchozích let, umocněný posledním víkendem. Ne že by tenhle pocit přetrval, vždycky se spolehlivě vytratí pod půlitrem kafe, dalším vyzvraceným textem a avrilovsky depresivní písničkou, jejíž slova už dokonale znáš.
To je ostatně recept na každý smutek a na každou kocovinu. Je jedno, jestli se žaludek úzkostlivě svírá potřebou zvracet z alkoholu nebo jen anorektickým hladem; je jedno, jestli se třese strachem o tvé homosexuální tajemství nebo v něm někdo právě zabil zamilované motýly. Vždycky to spraví ten jeden další-stejný rituál, co pomůže překonat nejčernější myšlenku a odrazit se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama