Ta dlouhá chvíle ticha, to už je na pováženou. Mohlo by to skoro vypadat, že s váma nemluvím. No tak to ve skutečnosti vůbec není, protože VE SKUTEČNOSTI jen můj počítač nemluví se mnou. Teď píšu v provizorním prostředí v malé chvíli u jinýho počítače, co se mi podařilo vydobýt.
Netřeba říkat, že se toho stihlo změnit opravdu hodně. Protože můj život má občas tendenci se táhnout a pak to dohnat během jedinýho tejdne. Tím tejdnem bylo rozhodně tenhle.
Nejen, že se změnil čas. Změnili se i spojenci. Je to přece jen trochu průser, když vám přítel zamává a stoupne si na druhou stranu barikády. Ne že bychom snad byli opravdoví přátelé, ale oficiálně to byl pozitivní spoj. Bad luck, teď už se bude jen trhat. A bude se trhat asi mnohem víc, než kdokoliv tuší. Budu doufat, že se nenatrhnem i tam, kde to fakt není potřeba.
A jetě navíc ten údajný pocit. Hovno pocit. Informace. Fakt brutálně nápadný. A co jako čeká? Že přijdu a řeknu "Ano, lhala jsem a jsem kvůli tomu nejhorší člověk na světě! Odpusť mi, když jsi sám lhář!" Vtipnější už to bejt nemůže.
Takže uklízím, rozhoduju se a mlčím. Víc se toho momentálně ani dělat nedá.