Tak se vrátili. Skoro neuvěřitelný. Tak trochu jsem si myslela, že to takhle bude napořád...asi zvyk.
Část věcí se tak vrací do starejch kolejí. Matka už šůruje po bytě a zuřivě uklízí. (Jestli se někdy někdo rozhodnete, že budete bydlet s člověkem zrozeném v Panně, nechte si to ještě projít hlavou, prosím.)
Dopoledne jsme se sestrou byly obdařeny dary. Mně osobně udělala největší radost vodní dýmka a tabáky v božích kyblíčcích. Blbý je, že nejsou uhlíky. Jinak už by touhle dobou z mýho pokoje bylo pořádný doupě. Na druhou stranu si nejsem jistá, že by moje nemocné průdušky ocenily ty litry ovocnýho kouře. Takže se uzdravím, počkám si na pěkný počasí a pak ji někde v parku pokřtím společně s láskou - aspoň to by byl ideální výsledek. Nejprve ale stejně musi mněkde ukradnout kalendář a prolistovat ho, abych našla pro šíšu vhodný jméno.
Naše první šíša do party (budiž jí země lehká), dostala pro vodnici jméno dost příznačné - Mahulena. Nutno ještě dodat, že shodou šťastných náhod má Mahulena svátek na Den studenstva. A tak se jméno naší "členky party" stalo vrcholem jakési parodie na symbolismus. Mahulena (něžně Mahulenka, zkráceně Mahu) s námi ušla pořádný kus cesty. Když si vzpomenu jen na pár akcí, při kterých byla přítomna, nechápu, že vydržela tak dlouho. Teď je už defacto v důchodu, ale myslím si, že na ní budeme vždycky vzpomínat s láskou. Já osobně si asi nejsilněji vybavuju dvě věci: jednu akci, při které jsme zkusili část vody v karafě nahradit key rumem. (To byla fakt jízda.) A potom tu dokonalou pohodu, když jsme byli jedno letní odpoledne v parku se spoustou ovoce, pití a vůní tabáku.
Už teď jsem zvědavá, na co budu vzpomínat, až se budu loučit s tímhle mým novým dárečkem.
A pak ten kostým! Ach, ten kostým. Moc hezký. Člověku se hned tančí jinak, když na sebe poprvé může obléknout něco takového...to je prostě jako dostat další rozměr. Juchú!
Aspoň se teď, v téhle izolaci od toho, co potřebuju ze všeho nejvíc, mohu dočasně a povrchně radovat z materiální části světa.