close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Energetická bomba do začátku ♥

4. října 2009 v 8:45 |  Popelnice
Nemuselo by se to zdát, ale dnes je docela příjemné ráno. I Když je trochu podmračeno a slunce vykukuje jen chvílemi, vzduch příjemně voní a je tu klid.
Naše domácnost se ještě pořád vyskytuje v tom ospalejším oblaku nedělního rána: matka sedí v obýváku na gauči a prohlíží si katalogy IKEA, Glóbus, Hornbach; pije sáčkový čaj ze svého modrého hrnku, je zabalená do vytahaného béžového svetru a na chvíli jsou tak všichni spokojení, protože se po nikom nechce žádná aktivita. Otec si dnes přivstal, aby se mohl podívat na Formule. Taky je zabořen do gauče - na opačném konci než matka - sleduje televizi, upíjí kafe z vysoké sklenice a moc nemluví. (Vlastně nemluví vůbec, ale to je u něj po ránu naprosto běžné.) Sestra se ještě válí v pelechu a dospává, co jen může, protože stejně jako ví, že zítra už je pondělí. A pondělí je den, který má rádo jen málo lidí. Já ho nemám ráda vůbec. Je to nárazový den a ty jsou vždycky vyčerpávající, pokažené, poplašené a tak vůbec. Fuj. Ani na to nemyslet.
Naštěstí mám ale před sebou dnešek, který začíná skvěle. Za chvíli vyrážím na kafe z Nebes, poslouchám Jem - Finally Woken a zatím dobře snáším i skutečnost, že budu muset absolvovat rodinný oběd u babičky.
Teoreticky bych se z toho mohla vyvlíknout, ale je mi to hloupý. Nakonec nám přispěla na uhlíky do vodní dýmky, má to doma těžký, je to naše babička atd. No znáte to. Když se člověk z něčeho takovýho uleje, stejně má tak černý svědomí, že si ten získanej čas ani neužije. Takže tam jdu. Dostanu uslintanou pusu a plácnutí přes zadek od dědy, pak obtisk rudé rtěnky na tvář od babi a pak si konečně budu moct zalézt někam do rohu a doufat, že mě matka nebude provokovat k další hádce. Na návštěvách jí to opravdu jde…a navíc se u toho nepokrytě usmívá, protože jí dělá radost mě takhle vytáčet. Zpravidla to nezvládnu úplně tak, jak bych si představovala a jednou za čas to nezvládnu vůbec. Pak je to hustý.
Otec mě seřve, ať se uklidním, matka se tváří spokojeně. Sestra je připravená k boji, babička s dědou nevědí jak se tvářit.
Zpětně je to asi sranda, ale v tu chvíli má člověk pocit, že mu vybouchne hlava. Budu doufat, že dnes se žádný spor nestrhne (budu se snažit ovládat se i ve chvíli, kdy babička začne vychvalovat komunismus). Důležitý je udržet úsměv a s ochotným výrazem si vyslechnout řeči jako "Nojo, ty už jsi slečna, viď. A jak ti to jde ve škole, učíš se dobře? A co kluci, nezlobí tě? Nezapomeň, že na lásku máš času dost a teď je nejdůležitější škola. A co to tady máš na bradě, to tě něco štíplo?"
Nedokážu si vůbec představit, že svého přítele jednou představím TĚMHLE lidem. Nemůžu najít v rodině nikoho normálního, kromě sestry a mě - proto na návštěvách zpravidla utvoříme pevnou alianci, která se vždycky podrží.

Aspoň, že je tohle ráno ♥ tak fajn a já snad načerpám dost energie, abych ustála všechno, co přijde potom.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama