
(Miguel Lasa, "Polární úsvit"; výstava Wildlife photographer)
Říká se, že nejlepší fotky jsou momentky, protože bezvadně zachycují atmosféru okamžiku - a to není zrovna laciný, jen co je pravda. Na takovou atmosféru okamžiku jsou i slova krátký (takže se mě neptej, jak se cítím, když vstupuješ). Ale když ten okamžik spatříte v jednom plochém obrázku, může zapůsobit velmi hluboce, komplexně a zkrátka…přesně víte, co tím chce autor říct, i když vlastně není jak to říct.
Ale co když nechcete momentku? Co když jste tak troufalí, že si přejete mnohem víc? Co když věříte, že následující kapitola bude sledem těch nejlepších momentek tvořících jeden dokonalý obrázek a ještě k tomu to potrvá donekočna? (Nebo alespoň s koncem v tom jednom stejném dni?) Trvá, než se vám podaří takovou ideální fotku získat. A že je to ona, zjistíte stejně až za dlouhou dobu. Ta dlouhá cesta, kterou pro ni musíte ujít! Naučit se všechno nejdřív rozpoznat, pojmenovávat, pak se naučit se vším zacházet a nakonec najít i ten správný směr, jakým zamířit objektiv a mít výtečné načasování. Všechno tohle je potřeba - a věřte nebo ne, stačí aby jen jedna z těch věcí chyběla a váš životní obrázek totálně ztrácí váhu. Ale stojí to za to. Stojí to za všechno.
Potom už je jedno, jestli ho orámujete tak, aby se líbil vám nebo aby se líbil ostatním. Bude to pořád a navždy on a ten jediný. A až časem vybledne, jen získá na hloubce.