close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Neumím to jinak

6. října 2009 v 22:46 |  Popelnice
Na tom systému dělám léta a přesto z něj neustále šílím. Nikdy to nebude klidnější, lepší nebo přehlednější. Nikdy to nebude snažší. Ale mně to připadá jako nejlepší způsob. Zvykla jsem si na něj, zapracovala jsem se, průběžně ho upravuju - prostě se snažím, aby přinejmenším vypadal jako ten nejlepší. Už proto, že nejsem schopná se totálně předělat, i kdyby nejlepší nebyl. Sice kalkuluju, ale jsem estét. Mám ráda úsměvy a mám je ještě radši, když vím, jak je způsobit. Proto potřebuju kličkovat, ne jen jít. Chci dělat radost, ne jen budit respekt. Chci mít pocit jistoty, ne nezávislosti. Chci být v jiných hlavách, ne v té svojí.
Tohle není ospravedlnění, jen vysvětlení. Můžu průběžně novelizovat, ale nemůžu existovat ve dvou rovinách. A když je má základní rovina - ta, ve které žiju od narození - jen o kalkulaci, neumím se v těch druhých chovat jinak. Neumím to JINAK. Lítat mě nenaučili, jsem jen člověk.
Nemám ráda tyhle kousavý diskuze, protože je zpětně nechci brát jako hádky, ale přitom vím, že jsem se hádala. Protože je to jen o principech, které lidi nemusí nutně rozdělovat, jen je rozlišovat. A protože když si večer lehám do postele se slzama zase na krajíčku; s vědomím, že to není o nic lepší než předchozí večer, se vzpomínkou na tu poslední letmou, zmatenou, studenou pusu…vím, že za to žádný princip nestojí. Žádný ideál, žádná pravda, žádná hrdost nestojí za tenhle mučivý pocit totálního osamění, které mi svírá srdce tak, že nemůžu dýchat.
Teď nechci padnout a zavírat oči. Tmavězelená už nebude jenom tmavězelená, už bude plná mojí vlastní zbytečný dětinský ješitnosti a jejích důsledků.
Už nechci další ráno s opuchlýma očima, ale vím, že nic jinýho mě nečeká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama