close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Pátek

2. října 2009 v 22:18 |  Popelnice
Znáte to, kalby patří ke studentskému životu víc, než studium. Občas mi připadá, že jediný důvod, proč naše absence ve škole ještě nedosáhla 100% je to, že se tam domlouvají všechny akce, párty, kalby, pařby a tak vůbec. Myslím, že pátek je ideální den na přemýšlení o téhle oblasti studentského života.

Každá akce má svou předehru.
Dívky stráví celé odpoledne přípravami. Oholí si všechny možné i nemožné oblasti svých těl, vytrhají si obočí, udělají si párty make-up, vyberou si párty voňavku a párty podprsenku (to je ta, co dělá hezký výstřih a zároveň je sama o sobě dost pěkná), nacvičujou si párty výrazy a tak vůbec. Všechno je to samozřejmě součástí plánu, který byl dokonale propočítaný…a přesto jakýmsi zpsůbem vždycky dokonale nevyjde. Je totiž fascinující, jak se věci můžou zvrtnout. Trvalo mi dlouhou dobu, než jsem se definitivně poučila, že:
1) Věci, o kterých si myslíme, že se nemůžou posrat, mají určitou minimální šanci, že se přesto poserou.
2) Věci, které mají určitou minimální šanci, že by se mohly posrat, se poserou určitě.

A to je život, přátelé. Netřeba tedy říkat, že ve všech těch dívčích přípravách na párty, se pokaždé objeví nějaký zádrhel. Když je to šťastnější scénář, je jen jeden. Ale my na šťastnější scénáře nespoléháme a tak víme, že se jich dá očekávat víc. Mezi naprostou klasiku patří například:
1) Pořezání nějaké části jinak dokonale oholené nohy. (Příznačně na koleni, které se s novou žiletkou holí obzvlášť těžce. Tím jaksi odpadá možnost si vzít minisukni…což ale v konečném důsledku je možná dobře, vzhledem k typu akce.)
2) Vytrhání obočí tak, že je každé jiné. (Přinejmenším se vždy objeví ten pocit nesouměrnosti, i když to tak třeba ve skutečnosti ani není.)
3) Po pracném vytvoření make-upu se nějak stane, že člověk udělá špatný pohyb nebo už má křeč v ruce…a můžeme půl xichtu začít malovat znovu.
4) Čas, který byl určen pro vybírání vhodného oděvu, se nějakým záhadným způsobem protáhl na dvojnásobek. Časový harmonogram se tímto dokonale zhroutí.

Je toho samozřejmě víc, ale myslím, že pro ukázku tohle bohatě stačí.

Samozřejmě je to tak, že když je oficiální začátek akce vyhlášen na sedmou hodinu večerní, většina lidí se snaží ležérně přijít s minimálně půlhodinovým a maximálně hodinovým zpožděním, aby tak dali najevo, že mají přece i spoustu jiných plánů a tak vůbec…a že prostě nečekají celý týden jen na tuhle podělanou malou akci s bandou vrstevníků. Kdo si troufne víc než hodinu, je už fakt machr nebo arogantní debil. (Nebo obojí, tohle se vskutku nevylučuje.) Takový člověk už si v třídním kolektivu opravdu musí stát dost vysoko. Nebo si to přinejmenším musí myslet. Riskovat, že přijdete o ten "rozjezd", to už - uznejte sami - zavání arogancí. Nejen, že se musíte probojvoat k již obsazeným nejlepším místům. Taky už přicházíte do veselé společnosti a všichni na vás při příchodu civí. Nezakopnout, nebýt nervózní a vědět, v jakém pořadí zdravit, kam si sednout, jak se přitom tvářit, co si objednat k pití a hlavně CO PŘINÉST, když už jdete poslední….to zkrátka nic pro slabší povahy.

A pak se to rozjede.
Jak se vlastně pozná, že se akce nepovedla? Nepamatuju si, že bych nějakou takovou zažila. Občas se stanou takový věci, jakože někomu držíte vlasy, zatímco blije z balkonu nebo chodíte hledat spolužáky po sídlišti (šli si lehnout před úřad na schody z naprosto neznámých důvodů). Občas se i líbáte s někým, s kým vlastně nechcete. Občas je někdo přehnaně vtipný nebo přehnaně melancholický….a tak. Ale je to jedno, nakonec vzpomínáme s nostalgickym úsměvem na rtech, i když jsme si v tu chvíli u záchodový mísy slibovali, že už nebudem pít. Ráno do sebe nalijem hrnek něčeho teplýho, nasadíme sluneční brejle a jako největší vyvrhelové jedem domů autobusem. Tak to prostě chodí. A zatím nevypadáme, že bychom to chtěli dělat jinak. Těžko říct, jestli už jen potřebujem utopit naší vlastní ponorku nebo jestli to pořád ještě má jakýsi kouzlo…nebo trochu z obojího. Nebo je to ještě jinak. Anebo co já vlastně vím. Ale myslíme na to. Mluvíme o tom. Děláme to. Patří to k nám a hlavně k naší představě o nás.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama