close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Spláchnout to slzama

1. října 2009 v 21:57 |  Popelnice
Protože když jsem tu sama, je mi tak neskonale smutno, že se to skoro nedá vydržet. A protože tak velký štěstí se musí něčím vyvážit. Stesk. Hormony. Řeči o tom, jak jsem nedospělá. A neúspěšná snaha bejt nad věcí. Totální izolace od světa. Ta zatracená váhavá nestálost.
Nejsem dost dobrá. Nejsem hodna toho, co teď dostávám a nejsem ani schopná to pojmout, já to vím.
Ubližuju, i když nechci. A žádný vysvětlování to nenapraví. A jsem to já, kdo se z tohohle pocitu složí. Jsem to já, kdo se složí, protože toho neumí dát víc. Protože neumím dát víc ani někomu, kdo si to zaslouží.
Kdo mě tohle sakra naučil? Kdo mi to vštěpoval se nedělit, neukazovat se, nemluvit? Je jednoduchý říct "buď jiná". Možná se časem přestanu krčit ve společnosti cizích lidí...ale dokážu i všechno to ostatní? Můžu vůbec chtít udržet u sebe někoho dokonalého, když se nezvládám držet na stejné hladině?
To, že si skoro nevidím na ruce, když píšu, mě donutí si znovu uvědomit, jak tenhle pláč bolí.
Jak hrozně mě to uvnitř bolí, jak moc toho lituju....jak zoufale se snažím to ze sebe už dostat a uklidnit se..ale nejde to...nejde to...pořád je to tady...uvnitř...protože to jsem já....i tam dole jsem to pořád já. I ta holka s rozmazanou řasenkou kolem očí - to jsem já. Ta malá holka, co brečí v noci do polštáře, aby ji nikdo neslyšel. Ta intrikánka. Ta hlučná sprostá spolužačka. Ta sobecká mrcha. Ta nerozhodná blbka. To všechno tady, to jsem já. Moje vitrína trochu ztrácí na lesku, když sem vystavuju i ty ošklivější figury. Ale nebylo už na čase?

Bylo. Moje vitrína teď spíš vypadá jako záchodová mísa, co z posledních sil objímám. Zvracim. Bolí to. A když už teď konečně přestávám, žludek se mi chvěje z toho šoku. Tělo vyčkává další zaškub. Ale vím, že je to venku. V krku mě pálí, polykám přes knedlík. Oči mi slzí pod tím obrovským tlakem. Je mi ze mě špatně. Splachuju. Naštěstí už teď následuje jen postel - možnost to všechno zaspat a doufat, že zejtra ráno bude líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama