close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Upřímně čtvrtečně

8. října 2009 v 21:11 |  Popelnice
Tvrdit, že máte rádi lidi, kteří jsou k vám upřímní, není tvrzení tak docela přesný. Protože přiznejme si, kolik z nás chce vážně slyšet celou, úplnou a nijak nezaobalenou pravdu? Kolik z nás jí unese?
A kolik z nás má to srdce říct kamarádce, že její nový šaty vypadaj jako pytel od brambor? Takovou upřímnost jistě nikdo neocení.
Já jsem se nikdy úplně nezvykla lhát s chladným klidem, i když jak šel čas, srdce se postupně stále méně vychylovalo z pravidelného rytmu, když jsem zrovna lhala. Důležitý je mít systém, neuhýbat očima, předem si to trochu (ale ne doslova) připravit…a pak hlavně trénovat. Ne že by to nebylo otravný, únavný a komplikovaný. Ale když se nakonec rozhodnete trochu ulehčit svědomí a aspoň část svejch lží obrátit v pravdu, zkomplikuje se to ještě víc. To už člověk musí mít vyzkoušený a promakaný, aby prošel tímhle.
Takže jsem do jistý míry připravená. Vlastně jsem připravená jak nejvíc můžu bejt, protože v minulosti jsem hrála různý lži na různejch frontách a s mnohem přísnějšíma pravidla kolem utajování. Takovej mnohostrannej způsob (ne)žití umí pěkně vyčerpat. Tak jsem ráda, že teď je to takhle ulehčený. Jde jen o pár čísel a údajů, to je vše. A až to udělám, bude v něčem trochu líp a v něčem trochu hůř. Jenže už bylo na čase to pustit. 48 dní je vcelku chválýhodný výkon (ješitně já) ale teď už byla situace neudržitelná a tudíž nanejvýš vhodná k obratu. Promeškat tenhle okamžik by mohlo znamenat smrtelnou ránu. Štěstí, že mě to potkalo takhle samo a nemusela jsem tápat.
Takže teď už mě čeká jen pasáž s výslechem u lampičky.

Jinak jsem měla vcelku pěknej den. Naučila jsem se docela mít ráda čtvrtky. Obvykle je pro mě čtvrtek náročnej den, protože je předposlední v pracovním tejdnu, člověku docházej síly, ale přitom ví, že ho čeká ještě jedno vstávání a ještě jeden den v ústavu, než konečně přijde tolik očekávaný víkend. Letos se ale jakýmsi záhadným způsobem staly čtvrtky něčím, na co se těším (v rámci čtvrtečních možností). Máme docela fajn rozvrh a to mi den zpříjemňuje natolik, že si s pátečním vstáváním moc hlavu nedělám. Jediný, co jaksi zůstalo, je čtvrteční odpolední mlčenlivost v důsledku díry, co mám vykecanou do hlavy. Po šesti letech v jednom kolektivu musí čtvrtky bejt úmorný tím, jak se navzájem odporně důvěrně známe, jak se umíme předpokládat a jak je nám ze sebe špatně. Ve čtvrtek začínaj bejt vtipy moc ostrý, situace moc zlostný, smích moc hlasitej…a člověk odpoledne odchází a téměř fyzicky uvědomuje, jak má vypatláno.

Teď večer už se mozek zase zhmotnil, připojil a funguje v úsporném režimu.Dost probuzený na myšlenky o kapotách a výletech, ale příliš málo na některý úvahy. To mě čeká až jindy, teď to odložim do šuplíku "Dočasně nezařazeno".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama