Chvíli počkej a - už to nejsem já.
Na rohu dvou ulic, kde lampy svítěj matně…váhám
Skoro nejsem vidět. Jdu po tmě
K posteli a přesolený polívce, citrónovýmu laku, vůni černý třešně a muškátu.
Zachraň mě.
Prázdná hlava a plnej odpadkovej koš…už se rozednívá
Nemůžu spát, mám nemožně překrášlený ráno.
Doba odjezdu! A já tu zůstávám, abych to prožívala pořád dokola.