Víte, jak poznáte, že už jsou Vánoce za rohem?
Večer, když se vracíte sídlištěm domů a zjistíte, že se vánoční šílenství přeneslo z obchodních center do bytů. Když zahlédnete prvních pár ozdobených blikajících oken a je vám jasné, že se za nimi skrývají tak dva dny práce předvánočně nervózních matek, které už zvládly velký úklid bytu a možná už dokonce začaly péct cukroví. A věřte nebo ne, tahle výzdoba se vždycky objeví nečekaně. Prostě si říkáte, že je pořád tak nějak podzim, jedno slité dlouhé období, u kterého nepřemýšlíte nad tím, kdy skončí a jestli vůbec skončí. Prostě žijete, pracujete, vracíte se domů - až najednou uvidíte to okno; najednou vám dojde, že už příští týden je vlastně Mikuláš a vánoční šílenství se tak z bytů přenáší i na nás, na posledních pár statečných, kterým se dlouho dařilo být v izolaci.
Jinak se u mě neděje mnoho nového, až na věci, které skutečně nemohu zveřejňovat, ačkoliv nemáte ani nejmenší představu, jak moc bych chtěla. J Zdá se, že jsem opět nemocná, takže několikrát denně beru koktejl léků a kapek, abych nějak přežila a doufám, že se zítra ráno jako zázrakem probudím zcela zdravá. Zatím to ale vypadá, že bacilů spíš přibývá. A já jen volám po své již zřejmě neexistující imunitě.
Taky rodiče zakoupili nový koberec do obýváku, takže byl náš byt půl dne jako postavený na hlavu. Člověk si uvědomí, kolik je v obýváku věcí, až ve chvíli, kdy jsou tyto věci natlačeny do jiných místností. (Svědčí o tom i fakt, že jsem do pokoje musela prolézat skrz skříň a vyhnout se cestou přetočenému gauči a další skříni.) Nemám ráda, když se doma něco děje. Všude je hluk a zmatek a pak samozřejmě matčin hlas, který tomu všemu velí.
Jenže zakoupením koberce toto šílenství nekončí a tak krom toho, že jsem počínaje dneškem opět nemocná, tu od rána probíhá instalace vánoční výzdoby. A jestli je někdo ještě větší megaloman, než moje matka, tak lituju jeho dětí. Protože z toho, co se tu dnes odehrávalo, jsem se ještě stále nevzpamatovala.
Na druhou stranu mě jen těžko může něco doopravdy rozčílit, protože zážitky z páteční noci jsou ještě neuvěřitelně živé a pokaždé, když si znovu vybavím tu chvíli, se mi po těle rozezní takový zvláštní, brutálně příjemný pocit. Takže klidně vyšiluj, mami.