close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Do třetice všeho zlého

21. listopadu 2009 v 23:49 |  Popelnice
Ať je to jak chce, pubertální potřeba být výjimečný snad nezná hranice. Copak mám něco, čím se můžu omluvit? Copak už toho všeho nebylo dost? Pořád je to ten stejný kolotoč a já s tím nedokážu nic udělat. Může mi být třeba třicet, ale pořád je mi taky osmnáct. Někdy to neumím jinak a ještě ani nechci. Protože mám právo taková ještě nebýt. A protože ani kufřík, ani kozačky na tom nic nezmění. Dokonce ani to, že se vybrečím na záchodě na tom nic nezmění.
Teď tu můžu jen sedět a nechat bolest mě takhle veřejně ponižovat. Můžu spotřebovat tunu kapesníků a skuhrat kvůli opuchlejm očím a nebude to absolutně k ničemu. Můžu přemejšlet o tom, co a kde jsem udělala tak špatně, že to muselo dospět až sem. Můžu se kát a prosit a můžu se tvářit, že už jsem z toho vyrostla nebo jsem to zaspala, ale nic z toho nebude pravda.
Protože co jiní mají zadarmo, já mám jen z poloviny a kvůli tvrdé práci. Ale už mě nebaví se snažit dorovnávat tu úroveň a přesvědčovat je o svých kvalitách. Protože je mám jinde. A protože mi ty jejich přijdou tak totálně nesmyslný ve srovnání s tím, co je v životě doopravdy důležitý. Protože se necítím být někým, kdo žije na téhle půdě. Já už teď mám mít starší tělo, řešit jiné problémy, mít jiné starosti. Nepatřím do lavice. Nesnáším to. Neumím v tom pokračovat. Nedonutím se něco dělat. Jen těžko to přiznávám, protože je to selhání a protože i když mě mají všichni tak děsně rádi, ve skutečnosti jen čekají, jak budu pěkně popořadě plnit jejich očekávání. Všechna ta nepsaná očekávání, která by nepřiznali za nic na světě a která jsou tak evidentní, že se mi z toho chce zvracet.
Nezvládám se rozhodovat, to prostě od přírody neumim. Předělejte mě, jestli můžete. Asi by vám to usnadnilo život. Mně taky. A svět by byl hned lepší, no ne? Nemyslela bych teď na věci, na který jsem myslela naposled před rokem a půl. Mohla bych mít svůj krásný, chytrý, sexy život a plnit ho přesně podle všech těch dokonalých linek. Ale hovno. Místo toho tady stojím a netuším. A moje zkurvená hrdost a ublíženost mě tu nechávají hnít, zatímco bych mohla všechno během pár minut vyléčit; uklidnit směsicí omluvných písmenek.

Chci být chytrá kadeřnice. To je všechno. Nezvládnu víc, odmítám míň.
Všem, kdo na rozdíl ode mě dnes budou spát, přeji dobrou noc.


Dodatek od J.Krchovského:

Co jsem to říkal? Nevím už
Snad, že bude dobře zase.
Co jsem to hledal? Aha, nůž
Co jsem to chtěl? Jo, podřezat se.


A teď už vážně dobrou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama