Kdy začalo bejt špatný hrát za sebe? Jako bychom to snad nedělali všichni! Ale veřejně je to špatné. I naše špatnost má totiž své hranice. A ty sahají tam, kde začínají věci veřejné. Už jsou tu zase ti hodní tátové, ukázkoví občané, voliči Hitlera. Jasně, že to trochu dramatizuju. Ale kdo z vás ne? Nakonec tak málo, tak málo záleží na tom, co jsem za člověka. Důležitý je, jak to prezentuju. Nedá se ale zrovna říct, že by mě bavilo udržovat si tenhle status pořád. Nic z toho nemám. Velká snaha za prchavou nepatrnou odměnu…a je to vůbec fér, když jsou lidi, co mají přízeň právě kvůli tomu, jak jsou nevstřícní? Tak co já tady ze sebe budu dělat kurvu pro všechno. Nebudu. Nejsem sluníčko. Dělám chyby. Nejsem hodná. Jsem sobec. Jsem sprostá. A hlučná. A nepřítomná. Ukamenovat by mě chtěl asi skoro každej. Sice nechápu, proč ta zloba - nakonec mně jsou vaše přešlapy taky fuk - ale kdo si hraje, nezlobí. Takže hurá do pomluv, hurá do rejpavejch statusů na FB. Já přece můžu hrát stejnou hru; právě teď to dělám, když píšu tenhle text, tenhle vzkaz, který se dostane do rukou i těm, o kterých zrovna píšu. A kterým to neříkám do očí, protože oni mně taky ne. A kteří jsou mi nakonec vcelku ukradení, protože bejt oblíbená je vratká pozice a udržovat si jí za cenu přikovaného úsměvu, bolavejch nohou a nespočtu dalších mučivejch "detailů" ? Ne, díky. Patnáctiletý rebelové by to, co teď dělám, označili za odvahu, my to označujeme jako bezohlednost, ó ano, tak opovrženíhodnou vlastnost. Pche. (Já bych prostě řekla, že jde o snahu udržovat jen takovou míru slušnosti, která mi neubližuje a tudíž se prostě usmívám jen v případě, že mě z toho nechytá křeč v koutcích.)
A mimochodem se snad tímto rýpanečkem vracím na blog, kam začnu opět pravidelně přispívat, jelikož se mi díky jisté neJmenovanému člověku :) podařilo získat přístup k internetu.
Tak dobrou noc čtenáři ( i vy, co si myslíte, že o vás nevím) a dobrou ukázkoví občané. Stejně totiž víme kulový, co bude za rok. Vzpomeňte si, co jsme dělali loni.