close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Prosinec 2009

Život v krabici.

31. prosince 2009 v 22:15 Popelnice
Do konce roku už zbývá jen několik desítek minut a my tak stojíme těsně před dalšími dveřmi. Není tedy divu, že máme potřebu ještě se naposledy, důkladně ohlédnout za sebe, abychom zjistili, jak vlastně vypadá cesta, kterou jsme urazili od těch předchozích dveří. I já to dnes - tak trochu po svém - udělám. Sama za sebe totiž uplynulý rok považuji za velmi úspěšný a to především díky tomu, že se mi konečně podařilo vyléčit své srdce natolik, abych ho mohla otevřít dalšímu člověku. A to mi ještě nedávno připadalo jako nesplnitelný sen.

S dvouletým zpožděním

28. prosince 2009 v 21:57 Verše
Dnes jsem musela sáhnout do hlubin památeční krabice kvůli hledání jedné fotky a cestou ke dnu jsem narazila i na jeden ze starších pokusů o báseň s volným rýmem...v jednom z dřívějších deníků. A nakonec jsem se rozhoupala k tomu přidat jí sem. Buďte prosím ještě shovívavější, než k mým současným básním, protože tehdy jsem byla ještě opravdu Neumětel s velkým N. :)

Kovový chlad projel záhybem živého těla
a přirozená měkkost přestala
být poddajnou v posmrtné nehybnosti
A kdybych mohla, udělám to znovu
Ale nemám nůž
a není, kam bych ho uložila
Jsem pouhým vzduchem,
co dýchl na tvé okno
aby ti připomněl, jak daleko jsem odešla.

(Anti)pejskař

28. prosince 2009 v 18:36 Popelnice
Takže mám teď pokaženou náladu, abyste věděli, a to znamená, že mám v plánu si stěžovat. Koho to nezajímá, ten může přestat číst ZDE.

Smrtící trojkombinace SSS

28. prosince 2009 v 16:19 Popelnice
Tak jsme se s jarosurabbu rozhodli, že se nebudeme o prázdninách jen tak válet, ale taky trochu rozhýbem atrofované svalstvo a trochu se ozdravíme. A jelikož to byl právě on, kdo mi dal poprvé do ručky squashovou raketu, tak jsme si šli včera zahrát. Chudák raketa, je teď nějaká ohnutá. Když já jsem se hrozně rozčilovala. A nemohla jsem přece vědět, že to nevydrží. Koho by nenaštvalo, že zkazí tři podání z pěti. Každý tři z každejch pěti. A když je člověk zavřženej mezi čtyřma stěnami, potřebuje to přece ze sebe vymlátit….ne? Nevěděla jsem, že se umím tak čertit, ale asi jo. A taky jsem přitom pěkně sprostá. Ale já se zlepším. Teda jako ve hře i v mluvě.

Slepičárny (pro děvčata)

28. prosince 2009 v 14:49 Popelnice

Ahojte moji milí, tak mě tu zase máte s dalším blogovým zářezem.

Vánoční prázdniny utíkají rychleji než bychom nejspíš všichni chtěli a tak doufám, že si je řádně užíváte, jste pěkně v klidu, chodíte krást v noci bonbony ze stromečku, koukáte na pohádky, občas si skočíte vyvětrat hlavu někam ven a vůůůůbec se nestresujete.
Já se za poslední dny mám dobře. Matka začala opět navštěvovat práci a já se často vídám s jarosurabbu a tak se celkem úspěšně míjíme. Otec se ještě pořád nevzpamatoval z toho, že mu Ježíšek přinesl vrtulník na dálkové ovládání. Trénuje teď všude, od ložnice po obývák, dokonce ho s sebou vzal i na rodinnou slezinu, která se konala 26. prosince. Nemusím snad ani popisovat, jak snadno se toho chytli i ostatní přítomní pánové (v tomto případě spíš chlapci). Tomu se říká návrat do dětských let.
No a my holky jsme se mohly pustit do slepičích záležitostí. (Pro ty, kteří by snad nevěděli, o čem mluvím: to je souhrnný výraz pro dělání typicky ženských věcí. Dramatické vyprávění o rodinných zážitcích, pomlouvání oblečení/vzhledu/chování kohokoliv nepřítomného z rodiny i mimo ni, popíjení, rozebírání dovolené, diet, porodů, otravných manželů, operací prsou, blablabla.)
Takže se všechno úspěšně přežilo.
Taky jsem musela kompletně přeorganizovat svou dvouskříňku nad stolem určenou věcem na mé polidšťování (rozumějte: šminky, krémy, voňavky, hřebeny, gumičky, šperky). Po dlouhém zvážení jsem musela uznat, že mé staré zkrášlovací prostředky spolu se všemi těmi, co mi přinesl Ježíšek, nemám šanci ponechat pouze v této dvouskříňce a tak jsem péči o krásu velkoryse poskytla další poličku. Začínám si připadat jak hygienou a úpravou posedlý úchyl.
Taky jsem probrala starší šminky, vyházela nepoužitelné, rozdělila si věci do dvou krabiček: v jedné jsou základní šminky,v druhé základní nástroječky. Pak jsem si udělala pořádek ve špercích (třičtvrtě hodiny jsem rozmotávala obrovský uzel složený ze čtyř náhrdelníku, přičemž dva byly zlaté…srandy kopec)
a rozdělila je do jednotlivých šuplíčků nové šperkovnice. Potom jsem srovnala všechny lahvičky podle značky a sady, do které patří tak, aby byly vždycky stejné u stejných. Když jsem dvouskříňku konečně se spokojeným úsměvem zavřela, zjistila jsem, že dopoledne už je dávno v tahu. Odmítla jsem tedy pokračovat v úklidu skříní okolo. Snad jindy.
Taky mám nekonečnou radost z vínové "půlkové" podprsenky, takže se pořád chodím dívat do šuplíku s podprsenkami a pokaždé, když vylezu umytá ze sprchy, tak si ji znovu vyzkouším. Víte, najít půlkovou podprsenku a v mojí velikosti je téměř nemožné. Ale jen téměř. A tak se stalo, že jsem konečně majitelka jedné takové. (A přitom to začalo zcela nevinnou koupí jedněch kalhotek, které přezdívám "půlprdelky". Nakonec mám sbírku z půlprdelek a teď ještě to příhodná podprsenka. Svět je super. J Ať žijou půlky, polovičky, drahé polovičky a tak dál.

Vánoční doladění

26. prosince 2009 v 22:47 Uši
Dnes jsem mrsknu jen takový minipříspěveček...trochu jako výkřik do tmy či co :)
Neodolala jsem a párkrát si tuhle písničku během vánočních prázdnin pustila a dnes, když jsem přišla do KFC a začali ji hrát, považovala jsem to za znamení osudu. ;) Takže kdo má chuť si ještě chvíli udržet vánoční náladičku, pokračovat v pojídání cukroví a neustálém přehrabování dárků, může to doladit touhle hudbou. :)


Nečtěte, depresivní.

24. prosince 2009 v 22:45 Popelnice
Víte, jsou chvíle, kdy prostě musím být Váha, bez ohledu na ten velký štíří podíl, co ve mně třímá. Protože někdy není ten správný čas na štíří blbosti a rejpance, někdy je potřeba jen mlčet a udržet si ten správný, porcelánový, nic neříkající výraz. Ten dokáže zakrýt téměř všechno. A Váha ho umí držet pekelně dlouho, když se zrovna nesoustředí na svou štíří, rozcitlivělejší součást.

PéEfko pro návštěvníky

24. prosince 2009 v 16:33 Oči
Tak jsem vyrobila takové decentní PéEfko a chtěla bych Vám všem, kteří sem chodíte nebo kteří sem náhodou v tuhle dobu zabloudíte, popřát krásné Vánoce, Ježíška, který splní Vaše přání, spoustu radosti, pohody a taky pevných nervů na všech těch rodinných slezinách. :) Taktéž nezapomeňte do Nového roku vykročit tou správnou nohou, s úsměvem na rtech a pokud možno ne moc velkou kocovinou a mějte ten rok 2010 aspoň tak úspěšný jako tento, nebo raději ještě úspěšnější.
Ráda Vás tady na blogu budu potkávat i po prvním lednu.
Mějte se hezky.


STO ZVÍŘAT

24. prosince 2009 v 15:00 Uši
Pro první, ukázkový článek jsem si vybrala vcelku známé a osobité zástupce české hudební scény, kapelu 100zvířat.

Vznik: 1990
Žánr: SKA
Web: www.stozvirat.cz
Texty: Tomáš Belko
Zpěv: Jana Jelínková, Jan Kalina, Petr Hostinský
Hudební nástroje: perkuse, tenor saxofon, baryton saxofon, kytara, klávesy, trombon, trubka, baskytara, bicí ..

Herzschmerzen

23. prosince 2009 v 21:48 Popelnice
Es geht mir schlecht. Heutige Tag war nicht so gut, wie man denkt. Am Morgen habe ich aufgestanden mit einer Hoffnung, dass ich mit meinem jarosurabbu sehen koennte, aber es war nur Hoffnung und jetzt bin ich allein und traurig. Das ist aber typisch, naja. Ich finde an der Schmerz Geschmack. Und warum schreibe ich in Deutsch? Das wissen die Goetter. Keine Wihnachtstimmung, keines Lacheln, keiner Versoehnungskuss. Moeglich darum.
Und je laenger dauert es, wird immer schlimmer. Ich moechte nur weinen. Und dann einschlafen und aufwachen aus diesem Schmerz, meine Liebe.

Ende.

(Naja, ich weiss, dass ich in Text viele Fehler habe, aber es ist mir egal. Gute Nacht.)