close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Gloomy sunday

13. prosince 2009 v 11:15 |  Popelnice
Ze spánku mě vytáhla vibrace mobilního telefonu, co mi ležel na koberci vedle postele. Jedině dobře, protože jinak bych prospala den. Neděle je bíle pochmurná, prostě tak na písničku Gloomy Sunday, přezdívanou jako Píseň sebevrahů. Ale já jsem si pustila Studený nohy od Radůzy a v Einstellungen si nastavila "wiederholen eins" (opakování jedné skladby). Mám pocit, že je mi ještě pořád zima ze včerejška. Nechci si oplachovat ruce studenou vodou, i když to tak obvykle dělám a i když většinou ráno proleju krk ledovou vodou, než mi trochu vychladne čaj, dnes jsem to vydržela, než se Tung ting dostal do stádia Horký a tudíž konzumovatelný. K froté kalhotám od pyžama jsem si oblíkla svojí infantilní mikinu s pejskem a usazená s notebookem na klíně teď okupuju zastlanou postel.
Mám trochu depku. Je to asi tou zimou, nepovedeným včerejškem a pak skutečností, že od pátku do úterý je to příšerně dlouhá doba a já ji nedokážu nijak zkrátit. Teprve v úterý se uvidíme. Když to napíšu, je to jako hodit si na hrudník dvacetikilový kámen. Chci pod peřinu a spát až do úterý. Nosohltan mám oteklý k neuvěření, takže čtrnáct dní v posteli bylo úplně k ničemu, protože je to tu zas. Přesně, jak jsem předpokládala.
Říkám si, že bych měla přepnout tu písničku, zkusit tenhle den nějak nezabít, ale nejde to. Dospěla jsem do stádia smutku, ve kterém mě ani neštve, že jsem lev. Za pár minut se budu muset zvednout a uklidit zbytek toho, co jsem začala uklízet ráno. Pak brigáda. A učení až bůhví do kdy. Kozačky čekají u stolu, ale nic nebude. U lahve z doby ledový sedí opička Kambo a kouká na mě svýma smutnýma korálkovýma očima. Sladkosti, co jsem dostala k Mikuláši, jsou ještě pořád v červený tašce a krom čokoládového panáčka na tyčce nedotčené. V kuchyni se moje malá sestra pokouší připravit k obědu kachnu na pomerančích, ale já nechci jíst. Ani nemůžu. Je mi smutno. Mohla bych otevřít okno a zírat z něj, jak Praha přimrzá ke svým městským kořenům, ale to by mi byla zima. A já o žádnou zimu nestojím. Ne, když se před ní nemůžu schovat do náruče, kterou tak potřebuju.
Oolong už vychladl. Jdu předstírat nějakou činnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama