Přemýšlím, jestli mám dnes psát a o čem. Bylo by toho dost, k čemu bych se chtěla vyjádřit. Ale asi to budou jen cáry...a asi nebudou všechny, protože se dostávám do stádia vyčerpání.
První a asi nejzásadnější věc, které jsme si jistě všichni všimli, je SNÍH. Já říkám, že když už je zima, tak ať je sníh. To člověka dokáže naštvat, když je pět pod nulou a nikde ani vločka. Proč mi teda přimrzaj uši k hlavě, když tu není solidní kupa bílého prašanu? (No dobře, uši mi mrznou, protože od chvíle, co si mě spletli s klukem odmítám nosit čepice. Nutno říct, že to bylo v sedmé třídě - to jsem ještě neměla prsa čtyřky.) Takže aspoň, že je sníh. Mám ho ráda. Dokonce i přesto, že pro šikulku, jakou já jsem, znamená sníh zároveň jednu velmi nebezpečnou skutečnost: namrzlé chodníky. Nezažila jsem zimu, kdy bych si nenatloukla. Pokud jde o medailové pozice mých pádů, tak vítězí bezkonkurenčně ten loňský, kdy jsem uprostřed chodníku uklouzla, málem s sebou vzala protijdoucího chlapce a abych tomu zabránila, naklonila jsem se do strany a schytal to levý bok. Termoska, co jsem nesla v ruce se prolétla a promáčkla si hlavu. Já měla naštěstí jen modřinu a tváře rudé studem. (Nemusím snad ani říkat, že to bylo PONDĚLÍ ráno, protože v který jiný den by se to mně mohlo stát?)
Druhá věc, kterou bych chtěla zmínit, je to, že některé věci mají svůj důvod a my ho nejsme schopni identifikovat, pojmenovat nebo aspoň tušit, i když se hodně snažíme. Nevím, čím je to dáno, ale věřte mi, že jsou situace, kdy to takhle skutečně je. Vemte si například citovou houpačku ve vztahu, když se jeden den nesnášíte a druhý šíleně milujete. Teď to trochu přeháním, ale tohle Nebe-Peklo-Ráj je zvláštní jev. Jednou, při cestě z výletu, jsme si propočítali, že za tři měsíce jsme spolu strávili tolik času, kolik spolu průměrný pár stráví za jeden rok vztahu. Docela slušný výkon. Možná, že je naše nebe peklo způsobené právě tímhle. Ve vztahu jsme posunuti hodně dopředu. Zvládáme zátěže, jakým by normálně uvažující člověk čerstvou známost nevystavoval a myslím, že je dokonce zvládáme s přehledem. Ale je tu tolik, tolik vášní, které nás udržují v chodu a které nám občas ubližují. Strachujeme se, že o sebe přijdeme...jsme hrdí a rozbolavělí, plní emocí a vzruchů. V tom aby se blbej vyznal. Je jasný, že občas někde něco trochu bouchne. Zvládáme toho tolik, že se to musí někde projevit. Důležité je ale nakonec stejně jen vědět, že TO tam je. Že TO zkrátka máme. A sice nevíme, jak to TO děláme, ale asi to TO děláme dobře, když se nás TO tak pevně drží. Pevně se to drží již 119 dní.
Dneska to asi nebude zrovna souvislý, plynulý, propojený atd. zápis. Za třetí chci jen tak poznamenat, že nejvíc se člověk ohradí, když mu šlápnete na kuří oko. Bez ohledu na to, jak velkou můžete mít pravdu. Bez ohledu na to, že jen reagujete stejnou silou, nikoli větší. Na těchhle věcech už pak vůbec nezáleží. Záleží jen na tom, že jste špatní, protože a protože. Ono to ale není tak jednoduché otevřít pusu a sdělit něco, co si myslím; je obtížné psát o svém životě a o tom, co mě v něm potkává, když vím, že pro řadu z vás jsem tu za sebe a ne za anonymní přezdívku. Víte, do komentářů si každý může napsat, co se mu zlíbí. Ale hodně z vás mě zná a zná můj příběh. Takže když se někomu nelíbí, jak a co sem píšu - protože právě tady mě naleznete otevřenou - nemusí sem chodit. Začínám u sebe tím, že provádím vnitřní hygienu téměř každodenním zamyšlením, byť braným s nadsázkou. Já se za nic neschovávám, v tom je ten vtip. Možná tím víc srážím než zlepšuju sociální skóre, ale myslím, že bych neměla body upřednostňovat před svědomím. Někteří to tak dělají a je to jejich věc. Já to dělám po svém. A cpu to jen těm, kteří mě čtou. Na konec tohohle trhance bych vám chtěla říct, že jsem ráda, když si tu občas něco přečtete a když o sobě dáváte vědět pozitivním nebo i negativním příspěvkem. Všechno je pro mě zpětná vazba sloužící k zamyšlení nebo zkrátka jen k uvědomění, že tu někdo je a čte, co píšu. (Tímto končím ješitnou pasáž o sobě a promluvách ke čtenářům.)
Už začíná být dost pozdě a já za poslední čtyři noci naspala dohromady asi 15 hodin, takže jsem grogy. Přeji dobrou, a šťastlivcům třeba i dlooooooouhou noc.
Učinila jsi správně! Teď si jistě všem těm nepřejícím a zlým lidem učinila pádný důvod k tomu, aby se nad sebou zamysleli a zpytovali svá svědomí.