close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Optimismus zaškobrtnul

14. prosince 2009 v 19:52 |  Popelnice
Shodli jsme se na jedné velmi důležité, ale vůbec né překvapivé věci: jsme totiž nepoučitelní optimisté převlečení za pesimisty. Myslím, že ve skutečnosti to takhle má velká část lidí, i když většina z nich to nejspíš nepřizná. Nakonec jedna z hlavních předností člověka je schopnost nepřizpůsobit se. A tak pokaždé znovu vstaneme, abychom si mohli po pár krocích rozbít tlamičku tím nejnešikovnějším způsob. Když se učíš chodit, tak to holt musí bolet. Ale takový optimista se nějakou odřeninou zastrašit nenechá…a ještě se přitom tváří jako realista nebo pesouš, že? Holt se rádi tváříme, že jsme nad věcí a máme svůj život pod kontrolou. A jak málo je na tom pravdy!
O tomhle ale mluvit nechci; z mé přirozené ješitné podstaty chci zde, v popelnici k tomu určené, mluviti samozřejmě o sobě a o tom, co se mi právě honí hlavou. Zkrátka, pokud jde o můj nepoučitelný vnitřní optimismus, tak musím říct, že se přes všechny zatěžkávací zkoušky stále drží. Bylo období, kdy jsem si myslela, že jsem ho snad nadobro ztratila, ale nakonec se ukázalo, že by mě musela potkat nějaká mnohem větší rána, aby mi slezl úsměv. Bad luck osude, třeba příště. Nakonec můj nejoblíbenější citát mluví za vše: "Když ti život podá citrón, řekni si k němu ještě o sůl a tequillu."
I tak se občas některá má optimistická přesvědčení a ideály otřesou v základech - a člověk by možná čekal, že taková věc, to už musí být něco mimořádného, velkého, strhujícího nebo přinejmenším nepřehlédnutelného, ale tak to vůbec není. Největší poučení nakonec nalézám v detailech, které by se mohly zdát odporně nepodstatné. A zrovna tak můj optimismus na své skvělé cestě vstříc dospělosti zavrávoral, když za pochodu narazil na ceduli (ba ne, jen cedulku) nepříliš milého znění. Což o to, lidi kolem mě nikdy nebyli zrovna chodící příklady vlídnosti. Ale jde spíš o to, co se pod takovou nevlídností skrývá. A když mám najednou pocit, že to není jen o způsobu chování, ale i o způsobu myšlení, nejsem si najednou tak jistá, že tihle lidé v podstatě nejsou zlí. A jak se to jako k sakru pozná? Spousta věcí by mi mohlo být jedno, nakonec čas, který si ve svém tichém vězení musím prosedět, se brutálně krátí. Nojo, ale stejně jsem radši, když takový rádoby dilemata nemusim řešit. Radši bych řešila něco snadnějšího…třeba svou lví hřívu nebo tak….pod momentálním morálním zklamáním mi vlasy připadaj jako to poslední, co by mě mělo zajímat. Ale ne že by mi v momentálním rozpoložením zrovna pomáhaly.
Je mi to líto. Měla jsem být moudřejší a zabrzdit, dokud byl ještě čas. Když mi to konečně došlo, tak mi nohy podrazilo vlastní tělo…a takovou ránu pod pás člověk prostě nečeká. Je fakt, že Vánoční prázdniny většinou proležím kvůli nadměrné podzimní zátěži. Ale že to přijde v listopadu a potáhne se to až do Vánoc, to už naznačuje, jak mi psychika hapruje. Aby ne, se všemi těmi životními změnami. Snad se v povánočním tempu sem tam něco spraví a já budu moct volně dýchat, nejen kvůli zdravému nosohltanu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arvoituksellisuus Arvoituksellisuus | 15. prosince 2009 v 16:56 | Reagovat

Dle několika posledních článků se mi zdá, že máš pro každého pár vlídných slov. A to od "babi" až po "nepřátele". Ale neříká se, že každý by měl začít od sebe? Všechno má nějaký důvod.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama