Dnes jsem musela sáhnout do hlubin památeční krabice kvůli hledání jedné fotky a cestou ke dnu jsem narazila i na jeden ze starších pokusů o báseň s volným rýmem...v jednom z dřívějších deníků. A nakonec jsem se rozhoupala k tomu přidat jí sem. Buďte prosím ještě shovívavější, než k mým současným básním, protože tehdy jsem byla ještě opravdu Neumětel s velkým N. :)
Kovový chlad projel záhybem živého těla
a přirozená měkkost přestala
být poddajnou v posmrtné nehybnosti
A kdybych mohla, udělám to znovu
Ale nemám nůž
a není, kam bych ho uložila
Jsem pouhým vzduchem,
co dýchl na tvé okno
aby ti připomněl, jak daleko jsem odešla.