Nejen, že je má neexistující sestra kolaborant a velezrádce (odjela na dva dny k tetě, čímž oslabila naši protirodičovskou alianci). Ale ještě k tomu se rozhodla, že přestane existovat i zde, v šuplíku, který jsem jí ochotně vyhradila a založila si vlastní blog. Kdybyste se chtěli podívat: www.littlepearl.blog.cz
…zanedlouho tenhle link objevíte i v oblíbených odkazech. Přece jenom je to moje malá (neexistující) sestřička a v zájmu zachování dobrých vztahů uvnitř naší protirodičovské koalice na ni musím být hodná. I pro ni snad nastal čas roztáhnout křídla, vzít do ruky pero a ukázat světu, jak vypadá v jejích očích.
…zanedlouho tenhle link objevíte i v oblíbených odkazech. Přece jenom je to moje malá (neexistující) sestřička a v zájmu zachování dobrých vztahů uvnitř naší protirodičovské koalice na ni musím být hodná. I pro ni snad nastal čas roztáhnout křídla, vzít do ruky pero a ukázat světu, jak vypadá v jejích očích.
Já jsem prožila jednu z nejhezčích nocí svého života a už se těším, až se po Vánocích všechno vydá směrem, v jehož správnost pevně věřím. Právě poslouchám popík, přemýšlím, co se asi bude dít zítra, trochu se usmívám a trochu smutním, ale zatím se vše drží pod klidnou hladinou mého večerního mejkapu. Mám pořád pocit, že mi z kůže sálá jeho voňavka a v ústech krom banánu s medem ještě pořád cítím jeho jazyk. Chtělo by to další společnou noc a pak další, další, další….jen nevím, jak bychom to přežili, Jarosurabbu. Tolik lásky by člověka mohlo snadno zabít. Aspoň mně to tak občas připadá.
Teď, když tu sedím jen v kalhotkách z rána a bílém tričku, mi trochu naskakuje husí kůže a přemýšlím, jestli už zalézt pod peřinu. Přemýšlím o rozšíření mého blogu. Koukám na hvězdu svítící v okně a vím, že zítra budu uklízet, zdobit stromeček a balit dárky, i když bych byla tisíckrát radši v autě jedoucím do Ostravy, s termoskou plnou kakaa a ospalkama v očích.
Už ani není potřeba dodávat, že v pokoji je bordel. Začínám si zvykat na pověst bordelářky. Uklízím…a docela ráda. Ale taky často spěchám a jsem nerozhodná, což jsou nejspíš dva osudné faktory mého (ne)pořádkového systému. A teď už se mi ani uklízet nechce, protože to, co tady dělý nepořádek, jsou vzpomínky na včerejší noc. Sprchový gel s vůní Liči a meloun, taštička s hygienickými potřebami, krém Garnier, krabička od cukroví, Sencha na dně nového hrnečku, skřipec do vlasů, džíny. A ještě spousta dalších věcí.
Jsem hrozně, hrozně, hrozně utahaná. A začíná mi být smutno. Jdu radši spát. Brou noc.
Já ti asi dám velezrádce! :-P :-D