Ve stínu lampy,
vidím Tvůj stín.
Vycházíš ze tmy,
neznám Tvůj cíl.
Strachem se klepu,
cítím Tvůj dech.
Neznám toninu
svého hlasu,
nesnáším mech.
V dálce je světlo,
vidím ho poprvé.
Než mi to došlo,
bylo už po Tobě.
Ta bolest.
"Je snad skutečná?"
Já běžím k Tobě,
už se mi otevírá,
ta brána nebeská.
Ležíme tu spolu,
držíš mě v náruči.
Chci se vrátit ,
k tomu zchátralému domu,
než přijde rozhodčí.
"Patříme k sobě?"
Sám tomu nevěříš.
Vidím Tě v hrobě,
Už ke mně nepatříš.