close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Leden 2010

Jen na skok

31. ledna 2010 v 17:10 Popelnice
Nojo, je to už nějaká doba, co jsem se tu neukázala, ale dneska sem pár řádků hodím.
Aby bylo jasno, ještě pořád se vzpamatovávám z pololetního maratonu, takže se mnou moc řeč nebude. Mám potřebu spát tak patnáct hodin denně (samozřejmě mám jen potřebu, ale ne možnost) a čekám na výsledky dalších stěrů z krku. Prej že mononukleóza nebo nějaká taková sranda. Popravdě pořád trochu doufám, že ne-e mononukleóza, protože tu Jersiee prostě nechce a místo toho tedy spolehéám jen na to, že se jedná o Dojezdovou únavu způsobenou abstinenčními příznaky po kofeinu a taurinu.
Jinak se nic neděje. Mám kompletně rozřezaný ruce od náramkování, sestře nejde walz a došel oolong z plechovky. Zítřkem počínaje se do školy vrací klasické tempo a vracím se tam i já, čímž některým lidem moc radosti neudělám, ale popravdě...polibte mi šos.
Rodiče přišli s megalomanským plánem o stavění baráku a tentokrát se tváří dost odhodlaně. Evidentně už se smířili s myšlenkou, že já a Rolnička s nimi nikam na vidlákov bydlet nepůjdeme, páč na to už máme moc rozmlsaný držtičky a tak si k sobě nastěhují část rodinných důchodců a naši protirodičovskou koalici ponechají v tímto způsobem uvolněném bytě. Ale stejně všichni uděláme ještě padesát kotrmelců, než to bude hotovo a tak je předčasné dělat jakékoliv závěry.
Za pár dní, konkrétně v pátek, nás také čeká seznamovací večeře ( a z mnoha důvodů nabývám dojmu, že je to zároveň poslední večeře v tomto obsazení).
Jsem zvědavá, jak to všechno ještě bude.

Takže to by byl výčet plánů a teď mě s dovolením omluvte. Po takové době ze sebe nechci hned ždímat stránku textu bo tak. Chvíli to zase potrvá. Snad jste zakončili školní pololetí ke spokojenosti vlastní i rodičovské a přeju všem (včetně nepřátel) úspěšné vykročení do pololetí dalšího. Čauuuuuuuu. :)

Pokračování študáckého maratonu

12. ledna 2010 v 23:59 Popelnice
Od mého TKD jsem se neozvala a to jistě mnohým z vás napovědělo, že letošní pololetní frmol vskutku nemá konkurenci. Od minulé středy uplynul již týden a mé prospěchové, náladové, sexuální i neurotické bilance se nustále houpou sem a tam. Nutno říct, že jsou všechny čtyři jistým způsobem propojené a není těžké uhodnout, co má vliv na co.
Zazářila jsem v cizích jazycích, což mě mile překvapilo, slušná biologie potěšila, pět hodin strávených nad dějepisem zbytečně (primitivní písemka) trochu nasralo a totální krach z dějin výtvarného umění už mohl vyvolat jen zoufalství. To nejhorší mám bohužel neustále před sebou a tak se o mém budoucím osudu teprve rozhodne. Do té doby budu pokračovat v najetém systému energeťáku, učení do noci a pospávání během dne.
Jinak jsem si taky všimla, že nám někdo "dovolenou na horách" přesunul tak trošku do hlavního města. Údajně bylo tolik sněhu v Praze naposledy v roce 1979. Na hřišti kousek od našeho baráku někdo postavil iglu a dneska jsem na parkovišti viděla chlápka, jak z kufru auta vyndal lopatu, aby vůbec mohl odjet. :D Auta, co parkují déle než dva dny, už krom zpětných zrcátek nejsou vidět. Jejich řidiči asi raději jezdí MHD, než aby je museli hledat a vyhrábat. My chodci a studenti máme vůči počasí taky své výhrady, bo je potřeba říct, že taková klendra neprospívá našim krčkům a nosíkům a děvčata mají ještě nevíc neurózu z toho, jak vypadají při příchodu do školy kvůli absolvování sibiřské cesty od zastávky do budovy. V budově je samozřejmě neustále zima, obzvlášť v učebně chemie a tak se mezi studenstvem vyskytuje zvýšená koncentrace teplých, chlupatých a froté ponožek, které mají alespoň navodit pocit tepla. Všichni na chodbách si nahřívají zadky na topení a chumlají se do svetrů, automat na teplé nápoje se za celý den nezastaví a já si sebou opět beru čajové nářadí...ale jediné, co nás popravdě aspoň na chvíli zahřeje, je výlez do nejvyššího patra kvůli rozvrhu.

Tak toť všecičko, moji milí; jdu se ještě učit a dopisovat sešity. Snad se zase k něčemu dostanu o víkendu. Mějte se hezky, jděte si zabobovat, pokud máte aspoň trochu víc času než já, mažte se krémem a odpočítávejte dny do jarních prázdnin. :)

Třetí den

6. ledna 2010 v 21:42 Popelnice
Jestli jste už někdy absolvovali dovolenou v zahraničí, školu v přírodě nebo zkrátka nějakou změnu prostředí delšího rázu, pak možná znáte turistické rčení, že "třetí den je krizový". A je to pravda. Třetí den na vás v plné míře dolehne změna prostředí. Zpravidla jsou to teplotní rozdíly, časové posuny, změna denního režimu, přetahování večerky apod. Najednou se rán ovzbudíte a zjistíte, že už je poledne nebo si jdete po obědě lehnout a prospíte celé odpoledne. Nebo máte úžeh/kocovinu/kombinaci obojího. Myslím, že tahle úvodní vysvětlivka vám pro pokračování v tématu stačí a tak se můžeme přesunout dále.

Tak teda jo

5. ledna 2010 v 21:44 Popelnice
Jeden malej článeček bych sem snad lupnout mohla, než mi uschnou nehty.
Dnešní pololetní písemkou z chemie se nám rozjelo zkouškové období a to znamená, že ti labilnější z nás se během následujících dnů dostanu do fáze velkého uzlíčku (tedy uzlu) nervů, který trpí nespavostí, má kruhy pod očima a hlava mu přetéká i těmi nejzbytečnějšími vědomostmi. Přesně tak, přátelé, i tohle zahrnuje uzavírání známek na konci pololetí. Můžeme si gratulovat, že když už se kvůli učení nestačíme najíst, určitě snadno shodíme kila, co po Vánocích přibyla. Ale tím pozitiva končí. Ve svých osmnácti letech musím s celkem slušnou jistotou říci, že už nejspíš vlastním žaludeční vřed a moje neurony už dávno pochcípaly strachy ze zkoušení. Ale mozek popravdě stejně není to, co řadový student všeobecného víceletého gymnázia potřebuje. Spíš možná naopak trochu překáží, protože pak nemáte kam naskládat telefonní seznamy autorů do literatury, latinské názvy kostí v těle, slovíčka z angličtiny a tak dále. Takže komu z vás se během prvních pár let podaří vymýt ze sebe poslední náznaky mozkových závitů, pak jste bezpochyby na dobré cestě.
Protestativní a agresivní červená na nehtech schne; říkám si, jestli bych už toho psaní neměla nechat a jít otevřít učebnici biologie, dělám si starost o Jarosurabbu, jehož oko se teď tváří, že každou chvíli vypadne (což usuzuji z toho, že má téměř stejnou barvu jako mé nehty).
Kravička zabírá místo, které jsem jí vyhradila na polštáři a je totálně nad věcí. Narozdíl ode mě. Tohle je den bláznovství. Na Facebooku někdo založil skupinu s názvem "Ať se ti stane cokoliv, Facebook na to má skupinu". Svět musel definitivně zešílet. Možná si někdo z vás ještě pamatuje na mou metaforu světa mýma očima jakožto kolotoče. Mám už dojem, že jsem našla knoflík! Ale tenhle je nejspíš na zvýšení rychlosti.
Jak nám žaludkem protekly Vánoce, leden mi připomíná spoustu termínů a začínám být trochu nedočkavá. To víte, změna je změna a já se na změny musím dlouho připravovat, zvažovat je, přerovnávat si to v makovici a tak dál...což vede ve finále, když už se cítím připravená, k nedočkavosti. Dostávám se fáze, kdy už bych to chtěla mít za sebou, změnu absolvovat a začít se s ní vypořádávat. A přece jen už se taky těším. Až bude třeba březen...to bude fajn! Jenže teď jsou všude jenom namrzlý chodníky lákající k přemetům a zlomeninám a když se člověk ráno, v tý odporný tmě, plouží k autobusové zastávce, pozná, že jsou tam lidi podle obláčků teplého dechu, než je vůbec schopen zaregistrovat siluety, co k nim patří. Autobusáci se nenamáhají v MHD zapnout topení a lidi, co obvykle kouří před vchodem do našeho baráku a dovádějí mě tím k nepříčetnosti, teď začali kouřit uvnitř. A věřte mi, že potkat je, tak jim to cigáro hořícím koncem nacpu do krku.
Už mě taky začíná trochu znervózňovat vánoční ozdoba pokoje a tak s tím budu muset urychleně něco dělat. Hlavně sundat svítící hvězdy na okně a schovat sněhulákoidní stojan na svíčku.

Nevím, jak vy, ale já mám dojem, že dnešní článek je totálně o ničem. Ne že by předchozí popelnicové příspěvky zrovna hýřily dějem či snad myšlenkou, ale tohle je extrém. Tak já jako asi půjdu nebo co. Stejně mi už uschla i druhá vrstva laku na nehty. Čauuuuuuuuuu, uuauuuuu!

(Ne)příjemně

4. ledna 2010 v 21:37 Popelnice
Je ve mně víc Váhy než Štíra a proto jsem ráda, když můžu být na lidi příjemná. Je mi taky příjemně, když to můžu rozdávat dál a asi mám pak taky trochu pocit, že mě mají lidi rádi. Což možná určitým prapodivným povrchnním vyčůraným způsobem mají, ale spíš asi ne. Ať je to jak chce, jsem na lidi raději příjemná. Když se hádám, tak kvůli ideálům a principům, které považuji za důležitější než to zůstat příjemná. Proč o tom mluvím:
Když už někomu vyčiním, musím si být setsakra jistá v kramflecích. A abych si jistá byla, musím získat dojem, že si to ten člověk skutečně zaslouží. Pak si ráda hraju na morálního soudce a s argumenty hýřícími slovy jako "fair play" a "zodpovědnost" obdaruji hříšníka nesnesitelně dlouhým monologem. Ty je typická Váha. Bohužel je však Štír přece jen podstatným kusancem tý mojí povahy a tak občas sklouznu k rýpání a někdy ze sebe asi i cítím, že mi ten pocit "být na koni" je někde vzadu v mozku docela příjemný. Ach, ta sladká egománie! Nicméně i když nejsem tak docela taktní a nezaujatá, důvod k takovému monologu mám dobrý.
A já fakt nejsem ráda, když musím být za někoho, kdo buzeruje, připomíná, okřikuje a rozhoduje. Není mi to vlastní. Když to dělám, jsem zahnaná do kouta. Když to dělám, myslím přitom na něco, čemu by filozof řekl "vyšší dobro". Což znamená dobro toho druhého, které činím...při mé nevděčné práci vrchnní velitelky. Když to dělám, doufám přitom, že už to brzy nebudu muset dělat. A pak mě každá další věta, ve které připomínám/okřikuju, zklame.
Dlouhodobě to nezvládám, cítím se špatně a moje trpělivost není z těch nejsvatějších.
Jestli do něčeho jdu, tak naplno. (A od lidí, kteří jdou do toho se mnou, očekávám totéž.) Jít do něčeho naplno zahrnuje i skutečnost, že pokud je to plán na dvacet, třicet let, tak tu za těch dvacet, třicet let ještě budu.

Možná je teď za pět minut dvanáct. A možná už by zítra mohlo být pozdě.

Hele, kráva!

3. ledna 2010 v 21:42 Popelnice
Tak jsem dnes dopoledne vyrazila do cčm na nákup. To ale není to, co vám chci sdělit. Důležitější informací je, v čem jsem vyrazila. Vzala jsem si hnědé kalhoty a hnědý kabát, zimní boty, kabelku, tmavě růžovou šálu ….zatím nic zajímavého, že? Ale na hlavu jsem si narazila Krávu. Tedy vlastně to není tak docela obyčejná kráva. Je to Kravička - v této chvíli už "člen rodiny". A v takovém případě není radno si s ní zahrávat.
Víte, popravdě Kravička není moje, patří Jarosurabbu. Ale půjčil mi ji, než se znovu uvidíme a tak jí mám teď dočasně na hlídání. Jen aby vás to nemátlo. O původu Kravičky se můžete dočíst zde: Jak Jarosurabbu ke Kravičce přišel.
Takže jsme s Kravičkou vyrazily na nákup. Víte, s ní si to člověk fakt užije. Už proto, že Kravička na sebe strhává pozornost lidí všech věkových skupin a původů. Dokáže zlepšit náladu nejen mojí zahřáté a fešácké hlavě, ale rovněž velké části kolemjdoucích. Ze všech nejvíc se moje Kravičkovská image asi líbila jedné čtyřleté holčičce, které - když mě viděla - si stoupnula na jednu z laviček v promenádě a zavolala: "Hele, kráva!" přes celý obchodní dům. Její maminka se na mě rozpačitě podívala, já jsem se rozesmála a za pochodu slyšela, jak jí maminka říká: "Má na hlavě kravičku, viď.". Ano, to jsem měla. A s tím úsměvem na tváři jsem nemohla vypadat jinak, než jako blázen. Což ostatně tak trochu jsem.

Zelená nálada

3. ledna 2010 v 10:34 Uši
Tak tu pro vás mám takovou maličkost, co dnes ráno hráli v rádiu. ;)
Je to příjemná písnička od Outcast s názvem Hey Ya! a fakt že zvedne náladu, když aspoň trochu chcete.


Seznámení

2. ledna 2010 v 8:58 Popelnice
TESCO je známé tím, jací jsou to magoři. Je tam otevřeno pořád. I ve dnech, kdy si říkáte, že není možné donutit někoho pracovat. A tak pro mě bylo velkým překvapením, že mají na Nový rok zavřeno. Pokud jde o specifikaci mého překvapení, tak jsem měla chuť něco rozmlátit, protože na oficiálních stránkách žádný sváteční rozpis není. K čemu jemi sakra nějaká pitomá cedule na vchodu, když už jsem se večer v tom mrazu trmácela debilním MHD sdlouhými intervaly? To, že je tam zavřeno bych na místě asi poznala i bez cedule, ne? Když jsou na parkovišti asi tak tři auta a všude je zhasnuto. Debilové.

Naštěstí jsme byli s Jarosurabbu tak trochu domluveni, že by za námi do TESCA přijel a při příležitosti nákupů se seznámil s mou neexistující sestrou, která mě doprovázela. V době, kdy jsem nadávala na TESCO, už byl na cestě a tak pro nás přijel a pozval nás na kus teplýho žvance. Celou dobu byl samozřejmě oslnivě vtipný, takže se sestra zmohla jen na nekončící sérii smíchu. Ten večer byl nakonec moc fajn, i když to tak zezačátku nevypadalo. A jsem ráda, že sestru můžu vyškrtnout ze seznamu neexistujících věcí, protože mě to přece jen poněkud znervózňovalo.

Jinak pokud jste dnes ještě nekoukali z okna, tak byste asi ani neměli, protože počasí se definitivně zbláznilo a pravděpodobně se rozhodlo zasypat nás na konci prázdnin tunami sněhu.
Já jdu vyvětrat, uklidit, udělat ze sebe člověka a pak na squash. Hezkou sobotu vám přeji.:)