Tak jsem dnes dopoledne vyrazila do cčm na nákup. To ale není to, co vám chci sdělit. Důležitější informací je, v čem jsem vyrazila. Vzala jsem si hnědé kalhoty a hnědý kabát, zimní boty, kabelku, tmavě růžovou šálu ….zatím nic zajímavého, že? Ale na hlavu jsem si narazila Krávu. Tedy vlastně to není tak docela obyčejná kráva. Je to Kravička - v této chvíli už "člen rodiny". A v takovém případě není radno si s ní zahrávat.
Víte, popravdě Kravička není moje, patří Jarosurabbu. Ale půjčil mi ji, než se znovu uvidíme a tak jí mám teď dočasně na hlídání. Jen aby vás to nemátlo. O původu Kravičky se můžete dočíst zde: Jak Jarosurabbu ke Kravičce přišel.
Takže jsme s Kravičkou vyrazily na nákup. Víte, s ní si to člověk fakt užije. Už proto, že Kravička na sebe strhává pozornost lidí všech věkových skupin a původů. Dokáže zlepšit náladu nejen mojí zahřáté a fešácké hlavě, ale rovněž velké části kolemjdoucích. Ze všech nejvíc se moje Kravičkovská image asi líbila jedné čtyřleté holčičce, které - když mě viděla - si stoupnula na jednu z laviček v promenádě a zavolala: "Hele, kráva!" přes celý obchodní dům. Její maminka se na mě rozpačitě podívala, já jsem se rozesmála a za pochodu slyšela, jak jí maminka říká: "Má na hlavě kravičku, viď.". Ano, to jsem měla. A s tím úsměvem na tváři jsem nemohla vypadat jinak, než jako blázen. Což ostatně tak trochu jsem.