Teď, když jsem konečně po dlouhé době opět rozezvučela tóny klavíru, trochu mě tahají zpět (a dolů) i dozvuky mých ostatních, možná ne nijak výjimečných, ale především nedotažených a zanedbaných talentů, které se ztratily v toku času. Někde v něm se utopila i ta náctiletá bytost, a realita přítomnosti s sebou nese neuvěřitelně tvrdou a odhodlanou tvář někoho, kým jsem se tak nějak omylem stala.
Jen jednou za čas - třeba dnes u klavíru nebo v některých zrcadlech - se zastavím, a v překvapení zkoumám sama sebe. S každým dalším měsícem mě palčivě svírá vědomí, že život mi protéká mezi prsty...vnímám tuto skutečnost tak intenzivně, jako kdyby byl čas doopravdy tím nezastavitelným pískem, který nelze udržet v dlani. Zmítám se mezi dočasným klidem, který mi přinášení chlácholení ostatních (o tom, jak mladá ještě jsem a kolik už jsem toho vlastně zvládla) a trýznivým vědomím, že ve skutečnosti se s nimi nechci srovnávat, necítím se jako vítěz a nestačí mi ani zdaleka to, kde jsem teď. Časová tíseň mě tlačí ve spáncích každý večer před spaním a přání obelstít čas je hned v závěsu.
Nadechuju se vstříc obrovskému světu, žížnivá a toužící po extrémech a obrovských činech, protože někde uvnitř si stále ještě troufám věřit tomu, že se odlišuju od většiny a ti pověstní "dospěláci" mě bohužel/-dík neodnaučili mé hrdosti, která mi dovoluje říct, že chci být něčím víc, než jen pouhým průměrem...či dokonce víc, než jen pouhým nadprůměrem.
Vzduch mě škádlí na chřípí a drásá v hrudním koši s každým takovým nádechem, který stále ještě hledá své sny, nevzdává se jich, neslevuje z nich, nesmiřuje se s ničím kromě toho nejlepšího.
Celá má bytost je přesvědčená o správnosti tohoto vnímání, ať se zdá být jakkoli zavrženíhodné nebo naivní. Všichni, kdo něco skutečně změnili, byli v lepším případě považováni za naivní ( a v tom horším za blázny). Úděl každého, kdo má odhodlání, je nicméně náročná srdeční disciplína...protože tak velkou míru luxusní osamělosti, jaké se Vám dostane s tímhle myšlením, si ani nepřejete. Jakkoliv se můžete cítit silní, nepřemožitelní, LIMITLESS, někde v hloubi duše, vzadu v hlavě, za poslední zatáčkou do nitra na Vás čeká KRÁLOVNA TEMNÝCH SPÁDŮ. Nikoho tam nepustíte, zaměstnáte se, utlučete to, přehlušíte, překonáte...ale její přítomnost prosytí všechny Vaše chvilková vydechnutí stopou melancholie. Sdílení - snad nejvíce vyhledávaná komodita dnešní anonymní společnosti - je Vám ve velkém rozsahu odepřeno. Najít totiž někoho dalšího, kdo plně pochopí ten motor, ten žhnoucí plamen, tu neutuchající vášeň....je skoro nadlidský výkon.